Dvacet let je značná část života člověka. Známý posuzovatel exteriéru psů, velmi ušlechtilý člověk a také obdivovatel a nakonec i chovatel dalmatinů (fenu dalmatina si pořídil ve svých 82 letech a odchoval jeden vrch), bývalý odborný učitel, který již není mezi námi, přítel Josef Syřiště, velmi rád psal i verše. Když mu bylo šedesát let, složil velmi citlivou, jemnou, ale optimistickou básničku. Tu zakončil tímto posledním veršem:

"Jen to mi ale v hlavě leží,
jak ten čas rychle běží."

Při vzpomínkách na den, kdy jsme 1. dubna 1970 zakládali klub chovatelů dalmatinů, ani já nemohu uvěřit, že od tohoto dne uplynulo již dvacet let. jak ten čas rychle běží!
Vraťme se však alespoň krátce k výskytu dalmatina u nás před založením našeho klubu. nebudu se vracet zpět do středověku a dávných dob, ale krátce do dob předválečné Československé republiky. V malém počtu se u nás dalmatin vyskytoval v době mezi první a druhou světovou válkou v Jablonci n. Nisou, Liberci a blízkém okolí těchto měst, kde zdobil vily průmyslníků. Svým impozantním zjevem a hlavně zbarvením vzbuzoval obdiv mezi květy rododendronů.
Po druhé světové válce byl počet dalmatinů na Jablonecku a Liberecku velmi nízký - odhaduje se asi kolem deseti. Ještě v roce 1946 se objevil na výstavě v Liberci a to dokonce v obou barevných rázech. Odsunem bývalých občanů německé národnosti z Československa odchovy dalmatinů u nás zanikly. Dalmatin z našich zemí vymizel. Pokud byli dalmatini v dalších letech ojediněle vystavováni na mezinárodních výstavách v Praze nebo v Brně, patřili výhradně zahraničním vystavovatelům.
Protože jsem byl chovatelem německých dog skvrnitých, s nimiž jsem začal svou kynologickou cestu v roce 1951, zaujalo mě i černobílé zbarvení dalmatina. V roce 1963 jsem se zúčastnil posuzování německých dog v Lipsku v NDR. V témže kruhu byli posuzováni i dalmatini. jejich pohybová elegance a typické zbarvení srsti u obou barevných rázů mě zaujalo natolik, že po zpáteční cestě domů jsem byl rozhodnut" "Založíme chov dalmatinů u nás!" Byl jsem si dobře vědom, že bez zajištění možné a nutné reprodukce chovu na základě odpovídajících jedinců je výsledek předem ztracený. A tak nezbylo nic jiného, než se spojit s dalšími nadšenci, kteří mají možnost a chuť dovézt ze zahraničí jedince, jak vzájemně nepříbuzné, tak i dobré exteriérové kvality. Tato příprava trvala, nepřeháním, celých 6 let. Ale vyplatila se! Dne 26. dubna 1969 brněnský chirurg, který dnes již rovněž není mezi námi, pan Mudr. Miloš Synek, dovezl z Jugoslávie prvního dalmatina a to černě tečkovanou fenu Azru od Jadrana. Bohužel, fena měla jedno oko rybí (modře zbarvené), což je hrubá a dědičná vada plemene. To se projevilo nepříznivě na obou vrzích, kde většina štěňat byla pro stejný defekt do chovu nepoužitelná. Krátce na to přivezla paní Anna Šatrová z prahy černě tečkovaného psa, velmi dobré kvality, Duxfordham My Magician (Duxfordham Můj kouzelník) z Anglie. Další dovozy dalmatinů byly zajištěny a dále zajišťovány. Věděli jsme, že chov dalmatinů u nás nebude mít problémů.
I když byli zatím dovezeni jen dva dalmatini, rozhodl jsem se založit chovatelský klub. Sestavil jsem první výbor a požádal odbornou komisi chovatelů psů tehdejšího Českého svazu chovatelů drobného zvířectva o souhlas se založením klubu. to narazilo na odpor tehdejšího vedoucího kynologického oddělení a tajemníka odborné komise pana ing. Vladimíra Nachtigala, jakož i některých dalších funkcionářů, kteří odmítali pochopit, že dovozy dalmatinů ze zahraničí máme zajištěny na základě šestileté usilovné přípravy, a že jedině založení vlastního klubu povede k rozvoji chovu správným směrem od samého počátku. Pan ing. Nachtigal prostě náš požadavek odborné komisi nepřeložil. Proti ustanovení klubu se postavil i tehdejší předseda sboru rozhodčích pan Jaroslav Odvárko, který prohlásil, že dalmatin je "dogovité" plemeno, jehož chov je ve všech státech organizován spolu s dogami. Spojil jsem se proto s tehdejším předsedou odborné kynologické komise panem ing. Karlem Hartlem, jemuž jsem vysvětlil skutečnou podstatu. Pan ing. Hartl mě pozval na jednání odborné komise, kde jsem požadavek a oprávnění k ustanovení klubu vysvětlil a současně odmítl tvrzení, že ve světě je dalmatin organizován spolu s dogovitými plemeny, přičemž jsem předložil podklady o samostatnosti řízení jeho chovu, včetně data ustanovení jednotlivých klubů ve světě. Vysvětlil jsem rovněž, proč dalmatin není dogovité plemeno, přičemž s dogami je organizován ve společném klubu pouze v NDR a to ještě do doby, než se jeho chov rozšíří. Potom již pan Odvárko neměl námitek, ale uvedl, že nemohu vznášet pevné stanovisko o původu dalmatina, když o vzniku jednotlivých plemen se toho moc neví. Nepolemizoval jsem již dále, ale namítl jsem pouze, že neví-li se podle něho nic o původu plemen psů, pak nemlže ani on tvrdit, že dalmatin je původu dogovitých plemen, jejichž znaky vůbec nenese. Mezi přítomnými nastal úsměv a na doporučení pana ing. Hartla bylo ustavení klubu chovatelů dalmatinů odsouhlaseno. Tyto údaje nepíši proto, abych kohokoliv napadal, ale proto, aby bylo všem našim členům známo, co předcházelo ustavení našeho klubu. Vždyť klub byl skutečně ustaven za podmínek, které v tehdejší době byly, vzhledem k dvěma dovezeným dalmatinům, neobvyklou záležitostí. Tuto situaci jsme s oběma tehdejšími odpůrci často v přátelském posezení probírali, ovšem již vždy se smíchem, neboť jsme zůstali navždy dobrými přáteli. A tak to má být!
Rozhodujícím dnem pro rozvoj chovu dalmatinů byl 1. duben 1970, kdy se sešli první příznivci našeho plemene, aby po šestileté přípravě ustavili svůj KLUB CHOVATELŮ DALMATINŮ. Tak získal chov dalmatinů v československé kynologii svůj oprávněný organizační základ a možnost odborného rozvoje. Prvním předsedou klubu byl zvolen Vladimír Čapek z Prahy, hospodářkou Anna Šatrová z Prahy a jednatelem a hlavním poradcem chovu ing. Jan Findejs z Hostivic. Členy výboru pak MUDr. Miloš Synek z Brna, Miroslav Procházka z Prahy, Václav Zpěváček z Hostivic, Jana Vicherová z Prahy a Jana Pomazalová z Prahy. Z tohoto výboru jsem až do dnešního dne zůstal členem našeho klubu už jenom já. V tom tkví ta skutečnost, co se za tuto dvacetiletou dobu všechno změní až k zapomnění na ty, kteří stáli u zrodu našeho klubu.
Krátce po ustavení klubu, hned v květnu, byl dovezen třetí dalmatin a to hnědě tečkovaná fena Belka de Casanova z NDR, kterou jsem dovezl já. V červnu jsem potom z NDR dovezl její hnědě tečkovanou sestru Bessy de Casanova, kterou jsem měl pro její vynikající povahu snad ze všech svých psů nejraději. Byla to ušlechtilá a přitom krásná fena. Krátce nato dovezla paní Šatrová velice pěknou fenu Duxfordham Kewpie z Anglie. Bohužel, tato fena záhy uhynula na nezjištěnou nemoc. Byla to pro nás znatelná rána. Ale nevzdávali jsme se. Došlo k prvním krytím dovezených fen. Hnědě tečkovaná fenka Belka de Casanova byla nakryta černě tečkovaným psem původu chovu NSR, rakouského majitele, Barry von Kettwing a to pro dva vrhy. Černě tečkovaná fena pana Dr. Synka z Brna byla rovněž kryta pro své oba vrhy zahraničním psem a to černě tečkovaným Arkos v. Barkon, rakouského původu. Tím byl vynechán pro tato krytí černě tečkovaný pes dovezený z Anglie, Duxfordham My Magician, který byl tak určen pro širší potomstvo po krytí zahraničními psy, což přineslo možnost širší reprodukce v chovu. Potom následovaly dovozy dalších jedinců jako Dixy von Karoluskreuz (černě tečkovaný pes z Rakouska), Biene von Fleischereck (hnědě tečkovaná fena z NDR), Bia von Luisenhof (černě tečkovaná fena z NDR), Žizel (černě tečkovaná fena z Jugoslávie), Džeri (černě tečkovaný pes z Jugoslávie), který zajistil velmi dobré potomstvo, Barbel Vihorska (černě tečkovaná fena z Jugoslávie), Celina von Karoluskreuz (černě tečkovaná fena z Rakouska), Bambi Vihorska (černě tečkovaná fena z Jugoslávie). K chovu byl využit i kvalitní pes jugoslávského velvyslance v Praze, Runi Vihorski, který na speciální výstavě dalmatinů 2. 7. 1972 v Rokycanech získal titul "Oblastní vítěz". Pak následovaly další dovozy jedinců, jakož i krytí fen zahraničními psy, což našemu chovu zajistilo široký rozsah krevních nezávislých linií.
První mezinárodní výstavy se zůčastnili naši dalmatini v Praze dne 4. října 1970, kde je posuzoval známý kynologický odborník, pan František horák. včetně rakouských dalmatinů se této mezinárodní výstavy zůčastnilo celkem 11 dalmatinů. Dalmatini českých vystavovatelů zahájili svůj nástup velmi úspěšně. Černě tečkovaný pes Duxfordham My Magician získal jako první dalmatin českého majitele titul CACIB a titul "Vítěz třídy otevřené" a to před rakouským psem Amigo v. Meitschenhof. Ostatní dovezení dalmatini byli panem Horákem oceněni jako "výborní". První bonitace dalamtinů se konala týž den a to hned po skončení mezinárodní výstavy.
První odborné články o dalmatinech od autorů Karla Štěpánského (bývalý šéfredaktror časopisu "Pes přítel člověka", dnes již ani on není mezi námi) a ing. Jana Findejse s kresbami Inky Orlické-Delevové uveřejnil časopis "Pes přítel člověka" v 11 čísle ročníku 1970 pod celkovým názvem "DALMATIN".
První čs. vrh dalmatinů se narodil v noci ze 14. na 15. ledna 1971 v mé chovatelské stanici "ze včelí zahrady". Jako první dalmatin, který se u nás narodil v tomto vrhu byl černě tečkovaný pes Arri ze Včelí zahrady. Narodil se 14. ledna 1971 ve 23.12 hod. a byl zapsán do Hlavní plemenné knihy pod číslem 14/71. Jeho majitelem se stal doc. ing. Miroslav Moravec, CSc. z Prahy.
V den prvního výročí založení našeho klubu bylo v plemenné knize zapsáno již 24 dalmatinů, z toho českých odchovů. Ve druhém roce existence klubu bylo již evidováno 68 dalmatinů.
Prvními dalmatiny, kteří poprvé reprezentovali náš chov v zahraničí byli Bajan ze Včelí zahrady, který ve třídě získal na mezinárodní výstavě v Budapešti, konané dne 7. května 1972, titul "Vítěz třídy mladých". Na téže mezinárodní výstavě ve třídě otevřené získal černě tečkovaný pes Axel Dammi (chov pana MUDr. M. Synka z Brna), jakožto první dalmatin čs. chovu, titul "vítěz třídy" a titul čekatele mezinárodního šampiona krásy CACIB. Byl to radostný a velký úspěch rodícího se chovu dalmatinů u nás. V roce 1972 se konala první speciální výstava dalmatinů s mezinárodní účastí, a to v rámci oblastní podbrdské výstavy psů v Rokycanech. Tato výstava byla přehlídkou dosavadních výsledků čs. chovu a měla nečekaný úspěch. Výstavy se zúčastnilo velké množství vystavovatelů z NDR, dva vystavovatelé z Rakouska a také tehdejší jugoslávský velvyslanec v Československu pan Babič se svým dalmatinem RUNI Vihorski, který byl vyhodnocen jako nejlepší dalmatin této speciální výstavy.
Dalmatin začal získávat oblibu jak u kynologů, tak u návštěvníků výstav. Začal se objevovat na všech výstavách po celé republice. Jeho popularita rostla každým rokem. Takový rozvoj, jakého dosáhl dalmatin, nezaznamenalo žádné plemeno. Vždyť ze dvou dalmatinů při ustavování Klubu chovatelů dalmatinů v roce 1970 je po dvaceti letech evidováno v plemenné knize ČSCH téměř 4 tisíce jedinců. Přejeme si všichni, aby chov dalmatinů u nás stále vzkvétal a přinášel jeho majitelům rozptýlení, radost a ukázku bezfalešného charakteru. Vždyť dalmatin je pes všestranně společenský. Do bytu není příliš velký a má přednosti krátkosrstého psa. Naopak pro výcvik, procházky, vyjížďky nebo sport je dostatečně velký, vytrvalý a statný. Je to pes vhodný pro venkov i město, pro okrasu i výcvik, pro radost i doprovod, pro službu i zábavu, pro lásku i ochranu.
Nechť je minulost v mnohém nevysvětlitelná a částečně i záhadná, můžeme dnes s určitostí tvrdit, že je to plemeno velmi staré a dlouholetým vývojem ustálené, a to jak v povaze, tělesných znacích, tak i ve zbarvení, které se během mnoha staletí podstatně nezměnilo. Na dnešních chovatelích dalmatinů záleží, aby toto dědictví dřívějších staletí bylo dále zdokonalováno a zvelebováno. K chovu dalmatinů je proto třeba přistupovat s nadšením, láskou k přírodě a všemu živému, rozvahou a se smyslem pro ušlechtilost, krásu a eleganci. Mějme proto vždy na paměti, že dalmatin je pes společenský, tedy přátelský, věrný a důvěřivý. A právě jeho vlastnosti spolu s jedinečným zbarvením a elegancí pohybového mechanizmu byly příčinou, proč v dřívějších letech stále stoupala jeho obliba.
A nyní na závěr toto:
Dvacet let od založení KLUBU CHOVATELŮ DALMATINŮ je doba pro činnost ve funkci hlavního poradce chovu, jíž od počátku vykonávám, velmi dlouhá. Vždyť v žádném klubu, žádný hlavní poradce (a mohu říci, že ani žádný krajský poradce) tolik let v této zodpovědné funkci nevydržel. Je mým potěšením, že chov dalmatinů za tuto dobu dosáhl tak velkého rozvoje z počátečních dvou jedinců. S dobrým pocitem chci tuto funkci předat některému z takových nadšenců, jako jsem byl já, aby do dalších deseti či dvaceti let spolu s ostatními krajskými poradci, členy výboru klubu a chovateli, převzal další řízení chovu našeho ušlechtilého plemene. Těch schopných, kteří budou tuto funkci rádi, ochotně a poctivě vykonávat je mezi námi jistě dost. Toto mi také umožní, abych mohl dokončit a připravit do tisku rozpracovanou monografii "DALMATIN", jejíž vydání si toto krásné a ušlechtilé plemeno zaslouží.

ing. Jan Findejs, hlavní poradce chovu

Asi to zná hodně chovatelů – ten první dalmík je prostě černě tečkovaný. Hlavně dřív tak tomu bylo, v Česku hnědí moc „nefrčeli“. Když jsme začínali, byla většinou samozřejmost, že se koupilo černé štěně. Sice měl člověk ponětí, že existuje hnědá varianta, ale k vidění jich mnoho nebylo. Majitelé teprve časem objeví jejich krásu, která je založená na něčem trochu jiném než líbivém silném kontrastu černé a bílé. 
Výjimkou byly např. chov. stanice Gepard pana Fencla a Petrovický vítr Zuzky Hejtíkové.
Nám s manželem osobně hnědák připomíná více svoje zařazení – proti černému vypadá prostě víc jako lovecký pes. Dobře si pamatuji, když jsme se před 10 lety jeli podívat k Vlaďce Cermanové na matku našeho prvního potencionálního štěňátka, jak v nás hrklo, že je hnědá a hned jsme se ptali, jaká že budou štěňátka. Nic jiného než černé tečky jsme tehdy nepřipouštěli. Tak u nás našla domov černá Hettynka /Tečka z Krkonoš/, začínali jsme se rozkoukávat, získávat vědomosti a zkušenosti a pomaličku se chytat drápkem.
Přišly výstavy, první štěňátka a po čase intenzivní přesvědčení, že jeden je málo… a tehdy  začaly doma trochu rozbroje. Manžel do té doby nenašel k hnědým ten správný vztah a raději zde nebudu reprodukovat, jak svérázně vysvětlovat vznik jejich zbarvení. Bylo to něco o větráku a o …no však víte o čem.
Já jsem uznávala jeho argumenty, že černí jsou atraktivnější, hlavně pro laiky. Hnědí nejsou krásnější, jsou prostě “jiní”. A tak nastalo dilema: manžel chtěl černého psa, já hnědou fenu. Jako v každé správné rodině to dopadlo jak dopadlo a jeli jsme si pro hnědou Caramelku. Obavy, že budou tvořit s Hetty vizuelně nesourodý pár, se vůbec nepotvrdily, ladí spolu dobře. Koupil se hnědo-šedo-bíle melírovaný koberec, takže jestli vypadne hnědý či černý chloupek je také jedno.
Manželovi dlouho trvalo, než přiznal, že je Cara krásně tmavohnědá a že mu to už nevadí. Jednou zažil triumf, když jsme čekali na přeplněné veterině až venku před čekárnou a šli okolo pán s paní. Dobře jsme slyšeli, jak pán říká: to je hezký dalmatin, ale nějaký křížený, vždyť je hnědý! To byla voda na manželův mlýn, rád potom dával tuto příhodu k dobrému. Jedeme pro fenu 1000 km a nakonec je považována za podvraťáka! S otázkou, zda je Cara vůbec čistokrevná, jsme se setkávali i ve svém okolí, kde byli všichni zvyklí na černou Hetty.
Když jsme začali s Carou objíždět výstavy, viděla jsem, že můj názor zastává stále více lidí a hnědých přibývá rychlým tempem. Jakmile nastal čas uvažovat o Cařiných štěňátkách, prosadila jsem heterozygota, aby se narodila i hnědá. Bylo to téměř půl napůl jak odpovídalo pravděpodobnosti /5 hnědých, 4 černí/ a nastaly menší problémy s tím, že  většina zájemců automaticky požadovala černá štěňata /nelze se divit, někdo ani netušil, že hnědí existují!/  Jedna paní volala,  že mají doma černou fenku a rádi by k ní ještě jednu. Ideální zájemci – mají dalmatina, vědí, co potřebuje, už po telefonu byla paní moc milá. Nabídla jsem hnědou fenečku – ale to jsem narazila, kdepak, my hnědého viděli, byl spíš rezavý, ošklivý… Přijeli si vybrat, štěňátkům byly asi 4 týdny. Měli jsme dvě hnědé a dvě černé feny, jedna černá byla zamluvená. Automaticky sáhli po té druhé, ale potom začali pomrkávat  po Caře. Konstatovali, že je úplně jiná, než hnědák, kterého viděli. Dopadlo to tak, že si nakonec zamluvili hnědou Blueberry; má se u nich krásně, navštívili jsme je, píšeme si a Blueberry – Sára jsou s černou Androu  dobré kamarádky. Je fakt, že se potom pro hnědá štěňátka našli hodní majitelé celkem bez větších problémů, i když jich bylo 5. Manžel nakonec dokonce vehementně prosazoval, že jeden hnědý pes ze dvou s výstavními předpoklady zůstane doma a byl paradoxně zklamaný, když se pro oba našli hodní majitelé. Musím přiznat, že mi nebylo nejlépe, když Baloo a potom Button odcházeli a viděla jsem, jak to manžel těžce nese. Ale člověk se někdy bohužel musí řídit mnohem víc  rozumem než citem. Oba se mají moc dobře a to je hlavní.
Myslím si, že se během pár let povědomí o regulérnosti hnědého zbarvení mezi lidmi velmi rozšířilo, jsou bráni už úplně na roveň černých a to je moc dobře.  Konečně na výstavách je to vidět nejlépe, počet je naprosto rovnocenný. Hodně kvalitních hnědých bylo během posledních let importováno, dost se jich už u nás rodí a tak můžeme jen doufat, že bude poměr už napořád takový, jako v zemích, kde je chov dalmatinů na špičkové úrovni  – prostě půl na půl.

    Yveta Holatová, ch. s. Od Hettynky

Už jsou to dva roky, co jsme si dovezli dvě štěňátka, pejska a fenečku. Jsme velmi šťastní. Od prvního dne pro nás hodně dělají a jsou na nás moc milí. Udržují nás v neustálé činnosti. Vodí nás na dlouhé procházky. Nechají se opečovávat. Jsme rádi, že pro ně můžeme "lovit". Na zahrádce jim pěstujeme zeleninu, musí mít jen tu zdravou. Jsou moc krásní. Jsou moc chytří. V jednom kuse je obdivujeme. Doufáme, že jsou s námi také spokojení. 

Vaňurovi z Ivančic, chov.stanice "Palande CS"

Minule jsme si přečetli, že několik našich dalmatinů „dělá“  Canisterapii.
Ale co to vlastně je ta „Canisterapie“?
Canis - pes + terapie - léčba = léčba psem, neboli canisterapie je označení způsobu terapie, při které se používá blahodárného působení psa na člověka. Je jednou z forem tzv. zooterapie.
Kde se vzala, tu se vzala?
Historie zooterapie je velmi stará, již ve starém Řecku věděli, o zvláštním působení zvířat. Znali předchůdkyni dnes velmi moderní hipoterapie (léčba pomocí koně) a canisterapie se provozovala  přikládáním malých psíků na nemocná místa pacientů.
Jiný zdroj uvádí, že kdysi, začátkem minulého století, v USA existovala ženská věznice, kde byly delikventky odsouzené za nejtěžší zločiny (vražedkyně, travičky apod….). Šarvátky mezi těmito ženami nebyly výjimkou… Tyto ženy byly vybrány jako levná pracovní síla do psích útulků s více či méně nebezpečnými zvířaty. Po čase si někdo všiml, že chování těchto žen se velice zlepšilo. Jak se psy, tak mezi s sebou, navázaly přátelský a nekonfliktní vztah…..tzn.veliké zlepšení po psychické stránce.
A ještě jiný zdroj zase toto vyvrací a uvádí amerického psychiatra Borise Levinsona (asi v 70.letech).Tento lékař si všiml náhodného setkání svého psa s emocionálně postiženým dítětem, které nikdy s Levinsonem nekomunikovalo, ale o psa zájem mělo. Další vztah mezi dítětem a psem, se stal cestou ke konečnému uzdravení dítěte. Tento psychiatr vypracoval rozsáhlou studii o působení zvířat na člověka. Týkala se lidí s kardiovaskulárními problémy, příznivému působení na starší lidi /mnoho sebevražd spáchají zbytečně osoby nad 60 let, z důvodu opuštěnosti a osamělosti/, dále dětí se sociálními problémy.
Také nelze v této oblasti opomenout jména jako Jules Cass (anglosaské země), definoval zooterapii v okolí problémového jedince nebo skupiny, jako uzdravující pojem.
Manželé Corsonovi (USA) v zooterapii vidí pokus použít pečlivě vybraná a cvičená zvířata, zvláště psi, jako prvek resocializace.

Ale vraťme se zpět do Čech.
U nás se touto problematikou zabývala pí. Lenka Galajdová (vystudovala 1. LF UK Praha).
Dále Doc.MUDr. M.Vojtěchovský, CsC, který se zabýval  tématem: „ Domácí zvířata pro radost našich starších spoluobčanů“ a další…..   
Sociologové si totiž všimli, že péče o domácí zvířectvo zvýhodňuje nejen zdravotní stav venkovanů ve srovnání se stejně starými občany ve městech.
Základem léčby je poznatek, že nejspolehlivějším a často jediným přítelem člověka v osamění je zvíře. Pozitivní úloha zvířete spočívá nejen ve schopnosti zastoupit chybějící mezilidské vztahy, ale i k pravidelnému pohybu (procházky, cvičení), a možnost se se zvířetem pomuchlat, vzájemně se pomazlit a komunikovat.
Pí.Sieglová zaznamenala, že staří lidé, kteří mají doma nějaké zvíře chodí méně často k lékaři, že užívají méně léků. Je nutno zmínit, že se to týká i ovdovělých lidí, kteří byli na svého partnera velice fixovaní. V přítomnosti nám milých zvířat dochází ke snížení vyššího krevního tlaku a ke zvolnění srdeční činnosti.
Pí.Jenningsová uvedla výzkum sledující kardiovaskulární faktory a snížení koncentrace cholesterolu. Další léčba pomocí zvířat zjistila, že lidé se sklonem k násilnostem později odpovídají na spoluobčany s větším citem, porozuměním a ohleduplností.
A také nemocní s nejvážnějšími poruchami mozku dovedou v blízkosti zvířat přechodně ožít a někdy i promluvit.
Role psů v dětské terapii je obrovská, a to jak psychologická (např. u emocionálně narušeného a agresívního dítěte přísných a zneužívajících rodičů), psychiatrická i fyzioterapeutická (úrazy, nehybnost apod.).
Děti s Autismem - ve vztahu ke psům se vůbec nevyskytovaly hněvu a agrese. Naopak psi se stali zdrojem útěchy, svěřování se a veliké citlivosti.
Zajímavá je zkušenost českého herce Vladimíra Pucholta, který po opuštění republiky vystudoval v USA dětské lékařství. Vypozoroval, že divoké a neposlušné děti ztichly a začaly poslouchat, když viděli, že velký pes lékaře na slovo poslouchá. Naopak děti zakřiknuté a bojácné se uvolnily, když viděly, že pes lékaři důvěřuje, mazlí se s ním a že není potřeba se bát.
Možná stojí za zmínku i to, že studie z Německa, USA a Austrálie ukázaly, že zvířata např. v domovech důchodců nebo na onkologických odděleních brání obávanému syndromu „vyhoření“´= tedy emocionálnímu vyčerpání lidí v ošetřovatelských povoláních, způsobenému neustálou konfrontací s nemocí, smrtí a poznáním, že svěřeným pacientům nemohou často pomoci. Na rozdíl od lidských ošetřovatelů, jsou zvířata proti tomuto fenoménu imunní. Zvíře neví, že pacientovi zbývá třeba jen několik týdnů života nebo že léta bude jen bezmocně vegetovat. Proto jsou zvířata neustále dobře naladěna, pořád s dobrou a radostnou náladou,která působí i na lidský personál.
Pořádají se mezinárodní konference, na kterých jsou všechny poznatky a zkušenosti navzájem předávány (např. v roce 1995 v Ženevě,1998 v Praze, nyní v Belgii..). 

Pro informovanost uvádím, že existují psi:
1.             canisterapeutičtí (léčba pomocí psů)
2              asistenční (pro tělesně postižené, pes vozíčkáři - např. dokáže sesbírat rozházené mince, otevře dveře,…apod.)  
3.             signální (jsou cvičeni pro hluchoněmé občany, upozorní na zvonek, telefon nebo třeba varnou konvici, apod.)
4.             psi pro epileptiky (tento pes dokáže rozpoznat moment před příchodem epileptického záchvatu a upozornit na něj. Osoba si sedne nebo lehne, tak předejde nebezpečnému pádu při kterém by mohlo dojít k vážnému zranění).
5.             vodící psi (jsou vlastně očima zrakově postižených občanů).
Musím podotknout, že někdy se canisterapie i ostatní psí metody setkávaly s neochotou a odmítáním, jak lidské veřejnosti, tak i ze stran organizací. Hlavně v minulých letech. A organizátorům i lidem, zapálených pro toto odvětví, i ochotu  nezištně pomoci postiženým, se začlenit pomocí této metody do normálního života, naráželi na nepochopení. Myslím, že až v posledních letech, začínají mít tyto metody zelenou.
Já sama se věnuji canisterapii více než 12 let. Se svými psy jsem za tuto dobu navštěvovala jak Domovy seniorů, mateřskou školku, diagnostický ústav a soukromně i rehabilitace dětského pacienta. Nyní pravidelně docházím do Domova DUHA v Praze, s mentálně i tělesně postiženými klienty. Vedoucím Domova máme určené dny a hodiny návštěv. Pracuji se třemi, sedmi i jedenácti klienty. V případě hezkého počasí chodíme ven na procházky, jinak zůstáváme a „hrajeme si“ na Domově.
Pro každého pejska se u canisterapie jedná o veliké psychické vypětí, proto své tři psy (2 dalmatiny a jednu bearded colii) střídám. Jedni pracují, druzí odpočívají. Klienti se vždy na „ svého pejska“ velice těší….
U nás je již spousta organizací a dobrovolníků, kteří se tímto zabývají. Dovolte mi, abych pro případné zájemce našich řad uvedla dvě nejznámější:
1.             HELPPES ( www.helppes.cz )
2.             POMOCNÉ TLAPKY ( www.pomocnetlapky.cz )
Já jsem dělala zkoušky u organizace HELPPES a mohu říci, že s touto organizací mám ty nejlepší zkušenosti. Toto společenství lidí je velice vstřícné a zapálené pro věc, se snahou Vám  pomoci, když se na ně obrátíte s nějakým problémem. Nikdy jsem tu neslyšela, že“ něco nejde.“ Dále mohu říci, že canisterapeutické zkoušky mají perfektně připravené a zorganizované, přesto že spolu se mnou se jich zúčastnilo asi 40 - 50 psovodů se svými psy. Mé zkoušky se konaly v listopadu, probíhaly jak ve venkovních, tak i vnitřních prostorách, pro nepřízeň počasí. Všem byl zajištěn oběd i očerstvení. Nikdo nenadával, nikdo se nenudil, všichni jsme věděli co máme dělat, kam máme jít…., byla zajištěna i malá přednáška pro začátečníky. Myslím, že mnozí organizátoři mezinárodních výstav by si zde mohli vzít příklad…..
Jen mě trochu mrzelo, že plemeno Dalmatin bylo pro canisterapii určeno jako nevhodné… Bylo zde pár jiných plemen, která se mi zdála daleko nevhodnější… Nutno říct, že pro canisterapii i podobné metody musíme vybírat NE plemeno, ale VHODNÉ JEDINCE. Tak jako i v každém plemeni najdeme JEJINCE NEVHODNÉ! Vždyť u nás v Klubu máme několik canisterapeutických dalmatinů, dále vím o asistenčním dalmatinovi, záchranářském dalmatinovi…, nemluvě o dalmatinech se služebním nebo loveckým výcvikem, či o agility, to by byl ale zase článek jiný.
Ale zase mě potěšilo, že na tyto zkoušky si přišla vybrat canisterapeutického pejska paní ředitelka jednoho Domova seniorů. Porozhlédla se po místnosti a zamířila přímo k nám…dalmatinům. Musela jsem ji zklamat, bohužel my už svůj domov s klienty máme. Později si vybrala slečnu s krásným retrívrem.
Před časem jsem shlédla velmi zajímavý dokument o tom, že někde zkoušeli dalmatiny jako vodicí a doprovodné psy pro zrakově a tělesně postižené osoby. Bohužel, už je to dávno a já si nevzpomínám, o jaký stát se jednalo, (možná Austrálie, USA, Belgie nebo Švýcarsko).
Jako jeden z důvodů, tam bylo mimo jiné, uváděno reflexní zbarvení dalmatinů. (Např. večer, když se šeří nebo již po tmě, zasvítí auto na takového vodícího psa a to "nelze přehlédnout".)

A co říci závěrem?
.…….možná ze stránek HELPPES…..
......…Většina z těch, kteří mají psího kamaráda doma, nám jistě dá za pravdu, že rčení „pes-nejlepší přítel člověka“ není pouhou frází. Každý den nám přináší radost a užitek tisícerým způsobem. Znovu a znovu nás vítá ve dveřích, trochu naší vlídnosti oplácí nekonečným množstvím lásky, hřeje nám nohy v posteli.., pokládá hlavu do klína.. a ruce, zabořené do jeho srsti  přinášejí úlevu našim rozbolavělým duším. A jsou mezi námi lidé - nepotkáváme je příliš často v ulicích - bez rodin a bez přátel, opuštěni ve své samotě. Odložení a zapomenutí v ústavech pro nemocné a přestárlé. A také ti s problémy a závislostmi - čekají pomoc, která mnohdy nepřichází. Pes není jako člověk - nepočítá vrásky v našich tvářích, neštítí se našich nemocí. Nevyčítá, nesoudí, nekritizuje. Jeho oči pokaždé říkají: “Mám tě rád, jsi pro mě moc důležitý, potřebuji tě! Tak dejme ty dva dohromady: Toho co dává: a toho, co potřebuje… Vždyť to už dávno bylo vymyšleno - říká se tomu canisterapie, léčba psem.
Odkaz na: Praktický lékař 77, 1997 č.12 - pí.Lenka Galajdová, Doc. MUDr. M. Vojtěchovský, CsC,  J.M. Siegel 1995, Levinson 1969, Pucholt videokazeta, HELPPES 

Zpracovala a napsala Zuzana Hejtíková,
chovatelská stanice dalmatinů „Petrovický vítr“

 Z časopisu „Svět psů“ 1/05 vybrala a zpracovala
 M. Pelíšková

 Dog - Trekking

Závody se psem v přírodě. Chůze či běh, většinou na tratích dlouhých několik desítek kilometrů někdy i s nočním bivakem v přírodě. Závodníci se na trati orientují pomocí mapy. Psovod si nese na zádech povinnou výbavu pro sebe i svého psa. Povinná výbava obsahuje spacák, karimatku, čelovou svítilnu, jídlo, krmivo, misku a vodu.
Výstroj pro dog- trekking je prakticky shodná s výstrojí pro canicross, skijöring, bikejöring či scooter. V příznivých cenách ji vyrábí česká firma Manmat. Základní sestavou pro dog - trekking (i další zmíněné sporty) je obojek, postroj, canicrossová šňůra a canicrossový opasek (bederní pás pro člověka).
Postroj - ideálním postrojem je typ GUARD (ponechávající psovi volnou záď). a to z těchto důvodů: Při těchto kynolog. sportech není souvislý tah psa  tak intenzivní jako při týmové práci v zápřahu. Přesto někteří závodníci používají postroj SLED využívaný zejména v saňovém sportu.
Šňůra - při dog- trekkingu (a ostatních vyjmenovaných sportech) se používají speciální šňůry, které slouží ke spojení postroje psa a opasku závodníka. Šňůra je opatřená amortizérem, který zvyšuje komfort člověka i psa. Spojení mezi nimi je pružné a amortizér tlumí prudší nárazy.
Opasek - bederní pás. Je vyroben z pěnového polyuretanu tvarovaného lisováním. Prolisy ve tvaru vertikálních žeber usnadňují dokonalé přilnutí po obvodu a příčnou tuhost potřebnou k rozložení tahu. Je vyráběn v jedné univerzální velikosti s plným rozsahem regulace. Součástí opasku je tzv. spodní tah, který slouží k rozložení tahu na opasek a hýžďové svaly. Nedochází tak k namáhání bederní páteře jednostranným zatížením. Po pečlivém nastavení spodního tahu je možno ideálně rozložit poměr tažných sil.
Obojky - používají se klasické nestahovací či polostahovací obojky s malým (STANDARD) či velkým (POLAR) připínacím okem.
Pravidla dog - trekkingu povolují i pouhé vedení psa na vodítku. Kdo to však myslí s dog - trekkingem vážně, brzy pozná, že se bez kvalitní výstroje pro svého čtyřnohého miláčka  neobejde. Navíc pes zacvičený v postroji svému pánovi významně na náročné trati pomůže a my už na prvním úseku s polomy nebo ve skalnatém terénu oceníme, že máme volné ruce. 

Canicross - běh se psem
Bikejöring – jízda na kole se psem
Scooterjöring – jízda na koloběžce se psem
Skijöring – běh na lyžích se psem

Psovodi jsou rozděleni do kategorií podle věku a pohlaví (neplatí u dog - trekkingu), ev.podle počtu psů, některé kategorie jsou smíšené (scooterjöring).

Z časopisu „Pes přítel člověka“ 2/05 vyhledala a zpracovala
M. Pelíšková

Návrat do dětství se nám vydařil a my odcházely domů plni nádherných dojmů. Byl to jeden z nejhezčích cirkusových programů, které jsem kdy viděla.

Monika Pelíšková
 a RIČI

Ladislava Kotrbová
chovatelská stanice Dalmatinů „Vetřelec“, www.volny.cz/vetrelec007

ŽELEZNÝ PES

Vážení,
dovolila jsem si vyhledat informace o závodu „Železný pes“ vzhledem k tomu, že se ho již pravidelně zúčastňují i zástupci našeho plemene - každoročně hnědě tečkovaný ELLIOT RADOSŤ A POHODA majitelky Mileny Krutinové z Prahy a prvně černě tečkovaný King Tečka z Krkonoš majitelky Heleny Osmíkové (viz. následující článek).  

Závod „Železný pes“ (jedná se vlastně o triatlon), je pořádán k uctění památky našeho prvního polárního badatele Dr. Václava Vojtěcha, který poblíž místa startu, u Sadské, tragicky zahynul těsně před uskutečněním své vlastní expedice k severnímu pólu.
Letní část závodu se dělí na „ Velcí psi a dospělí“ a na „Malé psy a děti“.
Velcí – 200 m plavání, 5 km jízda na kole, 4 km běh
Malí – 50 m plavání, 2 km jízda na kole, 1 km běh
Jedná se o jezero, v tu dobu asi dostatečně vyhřáté, trať má mnoho zatáček, je i rovinatá s mírným převýšením.
Podmínky účasti: pouze pro plavce, vlastní vybavení = horské kolo a helma, pes musí být po celou dobu veden na 3 metrovém vodítku.
Zimní část závodu (s názvem Zimní Memoriál Dr. Václava Vojtěcha) se již tradičně jezdí jako třídenní etapový závod na 100 km v Krkonoších.
Elliot Radosť a pohoda je sportovně vedený, každoročně se zúčastňuje celorepublikové soutěže profesionálů „Železný pes“ v Dolcích u Trutnova. Jedná se o náročný triatlon (plavání, cros na kole, běh) se svým psovodem. Pes musí být veden na vodítku.
V roce 2000 se umístil na II. místě s crosařem Romanem Krutinou. V roce 2002 se umístil na III. místě s pětibojařem Danielem Poličem.

Vyhledala Zuzana Hejtíková

Chtěla bych též přispět s troškou do mlýna a vtěsnat do zpravodaje DK pár řádek. 

Dne 25.08.2002 jsem se se svým čtyřnohým miláčkem (King Tečka z Krkonoš, *27.04.2001) zúčastnila triatlonu s názvem

železný pes!

Již několikátý ročník závodu probíhal v Trutnově (Dolce). Hojná účast všech možných plemen malého i velkého vzrůstu, mezi nimi samozřejmě i DALMATIN! Soutěžilo se v plavání, jízdě na kole a v běhu! Vše absolvoval pán + pes společně. Já se svým psem skončila na pěkném 10. místě.  Obdrželi jsme certifikát železný pes! Každý pejsek dostal psí koláčky a jiné ceny! Závěrem snad jen dvě věty:
Já i celá má rodina jsme rádi, jakou nám tečkované psisko dělá radost a nekazí žádnou legraci! 

dalmatin je skvělý společník a kamarád!

Zdravím všechny pejskaře
Helena Osmíková   

 Jak jsem slíbila, posílám článek, týkající se stavu výskytu hluchoty u dalmatinů tak, jak jsem ho dala dohromady z informací, co mám a těch, které mi zaslala Zuzana Hejtíková – za pohotovost v dodání - jí patří můj velký dík. K činu mně doslova dohnal článek v časopise „Květy“ č.42/ 2OO3, uvedený pod úžasným názvem „Pouliční směska versus šampión“, kde se čtenář mohl dočíst odborníkem také na dalmatiny (jak jsem zjistila, informace podávala paní Zuzana Honzová). Nutno dodat, že uváděné informace jsou stále aktuální, pokud někde došlo k posunu, tak pouze k lepšímu.
Základem všeho je genetika na velmi vysoké úrovni – to dle mého názoru patří těm skutečně povolaným.
Důležitá je ale informace, že podle odborných zdrojů (např.HW 10/95, DDC 1995 aj.) dispozice ke vzniku geneticky podmíněné hluchoty (a z přednášky v rámci členské schůze) víme, že i tato se vyskytuje v několika podobách
–         sluchová cesta prostě není od narození – lze zjistit u šestitýdenních štěňat audiometrií
–         nebo sluchový nerv  postupně odumírá, zvíře hluchne s věkem – to se už zjišťuje mnohem hůře, spíše se říká, že pes neposlouchá…
Také se vyskytuje u mnoha dalších plemen. Pro představu některá z nich níže uvádím:
Akita                                                                                      Kokršpaněl   
Americký stafordšírský teriér                                         Kolie           
Anglický bulldog                                                                 Kříženci !!!!    
Anglický setr                                                                       Kuvacz        
Argentinská doga                                                               Maltézáček   
Australlian Cattle Dog                                                       Malý pudl      
Australlian Shepherd Dog                                                 Podenco ibicenco        
Bernardýn                                                                            Německý ovčák   
Bílý americký foxhound                                                     Německá doga       
Beagle                                                                                  Old Englisch Sheepdog   
Border kolie                                                                        Papillon     
Boston teriér                                                                       Pointer       
Boxer                                                                                    Rhodézský ridgeback  
Bullteriér                                                                            Rotweiler     
Dalmatin                                                                              Sealyham teriér       
Dobrman                                                                              Sheltie          
Dunker                                                                                Skotský teriér              
Foxhound                                                                             Trpasličí pudl
Foxteriér                                                                             West Higland Teriér
Jezevčík harlekýn

 Možná jste překvapeni, jakých plemen se tento problém týká stejně naléhavě, jako našich puntíků, jen se o tom nikde moc nemluví. A pak opravdu stačí jeden článek v tisku, navíc puncovaný informací od chovatelky a v té době ještě členky klubu k tomu, aby se vytvořil mýtus hloupých chudáčků hluchých dalmatinů…
A teď z toho lepšího soudku!
„Dalmatin Klub ČR“......  
se  jako  PRVNÍ+JEDINÝ  klub v ČR zapojil do ozdravného programu. Hluchotou se cíleně zabývá a již také zaznamenává první pozitivní výsledky.
U  nás se nejprve začali v roce 1993 měřit dospělí jedinci (kteří byli již v té době využíváni v chovu). V tu dobu bylo za audiometrem nutno vyjíždět do sousedních států. Nyní již lze měřit i v ČR a to na pracovištích v Praze a v Brně.
Po 10 letech měření a selekce (cíleného výběru a využívání zdravých jedinců v dalším chovu), lze vyjádřit výskyt hluchoty u našich dalmatinů následující trochou statistiky:

                Před rokem 1990                                                               V roce 2003
                neslyšící  asi                              9%                        neslyšící asi                             3%
                jednostranně slyš.asi             21%                        jednostranně slyš.  asi           7%
                oboustranně  slyš.asi             70%                        oboustranně  slyš.  asi          90%

                Naši chovatelé jsou velice svědomití a zodpovědní, prověřují dospělé jedince i následně celé vrhy. Dnes již není výjimkou, že v 10 – 12 početném vrhu jsou všechna štěňata oboustranně plně slyšící.  Všichni audiometricky vyšetření jedinci (štěňata i dospělí) dostávají zároveň s rodokmenem nezaměnitelné osvědčení s označením BEAR BIL +/+ (Pokud jsou plně slyšící na obě uši.). Jednostranně slyšící jedinci jsou dostatečně způsobilí k životu v rodině jako domácí mazlíčci. Do rodokmenu mají poznamenáno NECHOVNÝ. Druhé, zdravé ucho, mívají často nadprůměrné.

Neslyšící jedinci se NEPRODÁVAJÍ !!! 

Také se v chovu využívají ve velké míře importovaní jedinci z různých států, pochopitelně pouze PLNĚ SLYŠÍCÍ. Nutno dodat, že ti mají již většinou změřeno několik generací zpět, v rámci ECDC (Evropské společenství klubů chovatelů dalmatinů, jehož jsme řádnými členy a MUDr.Zachová byla zvolena právě do komise, zabývající se zdravím plemene) se zdraví věnují již delší dobu.

Audiometrie

Princip audiometrického vyšetření spočívá ve stanovení sluchového prahu pro tón o frekvenci do 70 decibelů. Pes je při vyšetření v celkové anestezii, uložen na břiše a do sluchátek se mu vždy pro jednu frekvenci vysílají tóny o různé intenzitě. Nejnižší intenzita, kterou je „pacient“ schopen slyšet, se pak pro každou frekvenci zaznamenává. Sluchové prahy pro jednotlivé frekvence jsou všeobecně standardizované. Výsledkem vyšetření je pak graf udávající ev. odchylku od těchto standardů.

Sluchové evokované potenciály:
Sluchové evokované potenciály (AEP) se snímají nad temporálním lalokem po stimulaci ucha zvukovým podnětem (trvá do 1 ms). Jedná se o objektivní metodu vyšetření sluchu, tj. jejíž výsledky nemůže „pacient“ úmyslně ovlivnit.

Jak  je z obsahu článku patrné, udělal Dalmatin Klub díky všem zodpovědným a poctivým chovatelům na poli hluchoty obrovský kus poctivé práce. Když si vybavíte další „lahůdky“, které chov tohoto plemene provázejí (plotny všeho druhu, modré oči, žluté puntíky místo hnědých, rozštěpy patra, ektropium, entropium, dnes všudypřítomné alergie, chybějící zuby…), nelze než vyslovit všem velké poděkování a do dalších chovatelských aktivit popřát pevné nervy a hodně hodně štěstí!!!

Informace zpracovaly
Mgr.Dagmar Coubalová + Zuzana Hejtíková

Rozhodně nechci, aby moje úvaha vyzněla jako obhajoba chudozubých psů!  Předesílám, že mám doma dvě plnochrupé feny a nemám tedy potřebu něco hájit. Stojím za tím, že plnochrupý pes je prostě plnochrupý pes. Ale….
Během 10 let, po které se okolo dalmatinů „motám“, jsem postupně vlivem okolností, spousty informací, názorů zkušených chovatelů a v neposlední řadě vlastního přemýšlení natolik změnila v této oblasti názor, že bych se ráda o něho podělila a třeba tím otevřela debatu na ožehavé téma - slušnou a neanonymní.
Když jsem kupovala první fenku, byla pro mě plnochrupost naprosté dogma.  Nejsem naštěstí z těch, kteří štěně nesplňující jejich původní představy dají pryč, ale přece jen jsem byla hrozně šťastná, když vylezl poslední zoubek a všechno bylo v pořádku. Myslím, že by býval stačil jeden chybějící P1, abych nějaké úvahy o výstavách a chovu vzdala. Sem tam jsem při prohlížení zápisů z bonitací narážela na absenci P1 a radovala se, že nás to s Hettynkou nepotkalo; jen výjimečně se objevilo, že byl pes z důvodu chybějících „velkých“ zubů označen jako nechovný  /tehdy mně ještě nedošlo, že to není veliká vypovídací hodnota – psi, kterým chyběly zuby od P2 dál,  se prostě na bonitace příliš nevodili, ale BYLI!/. Na první klubové schůzi, které jsem se tehdy kdysi zúčastnila, Dr. Zachová mluvila o evropském či světovém vítězi, ale posteskla si - chybí mu dva P4. Říkala jsem si, jak je to vůbec možné /?/ a začala zkoumat, jak je to v zahraničí…a zjistila, že v mnoha státech úplně jinak! K prvním pochybám, zda je tvrdošíjné vyžadování plnochruposti pro další rozvoj plemene opravdu dobré, mě přivedl rozhovor s paní Karen Goff /světoznámá chov. stanice Washakie/,  uveřejněný ve Zpravodaji po klubové výstavě, na které posuzovala. U této  příležitosti jí „zpovídaly“ paní Markéta Johnová a Kateřina Malovičová.  Na otázku : „V některých klubech chovatelů dalmatinů, i v našem, je podmínkou chovu plnochrupost jedinců;  jak vidíte tento problém?“ se paní Goff  vyjádřila takto:
„V Anglii netrváme na plnochruposti, pouze na správném skusu, protože dalmatin může mít mnoho dalších chyb, pro které bude vyřazen. Modré oko, plotna, hluchota…“
Tehdy poprvé jsem si asi uvědomila,  že na tom něco je, ale stále byl ve mně ještě dost zakořeněný pocit, že bez zubů raději ne…
Ve velmi obsažné a zajímavé monografii luxemburské chovatelky a rozhodčí paní Barbary Kacens „Dalmatini ve světě“ z r. 1980 najdeme také několik pasáží, týkajících se zubů – např.:
„Plná dentice je nutná v prakticky všech zemích kontinentální Evropy s výjimkou zemí Beneluxu. V žádné z těchto zemí se pes, kterému chybí zub, jistě neumístí vysoko a určitě nedostane kartičku /čekatelství šampionátu/. Toto pravidlo je velmi přísně dodržováno v Rakousku, Francii, Německu, Itálii, Švýcarsku a zemích východní Evropy, zrovna tak rozhodčími z těchto zemí.“ Jako příklad je uvedeno vodítko pro rozhodčí – specialisty na plemeno publikované v r. 1978 klubem D. D. C. /Deutscher Dalmatiner-Club/ jako doplněk k FCI standardu č. 153 pro mezinárodní, národní a plemenné výstavy :
CACIB a CAC může obdržet pouze plnochrupý pes; pes, kterému chybí maximálně 2 x P1 může ještě obdržet známku „výborný“; známku „velmi dobrý“ může dostat ještě pes, kterému chybí maximálně 2 x P2 nebo P3; pes s chybějícím P4 už může být pouze „dobrý“.
A do třetice názor paní Kari Ditlefsen, chov. stanice Perdita’s  /s jejím laskavým svolením můžeme pro náš Zpravodaj použít překlady zajímavých myšlenek této zkušené chovatelky z jejích www stránek, určitě bude více v příštím Zpravodaji/:
„Dovolte, abych ihned řekla, že já, jako každý jiný, preferuji plnochrupé psy. Ale je to jen stejně důležité, jako všechny ostatní detaily. Během více než dvaceti let mého chovu jsem měla některé velmi dobré psy, kterým chyběl jeden nebo dva zuby. Mojí vůbec kdy nejlepší chovné feně chybělo daleko víc. Jestli mi někdo může vysvětlit, co je na zubech tak důležité, byla bych mu navždy vděčná!  
Ptala jsem se jak chovatelů, tak rozhodčích, ale nikdy jsem nedostala odpověď, která by dávala smysl. Někdo říká, že psí čelisti změní tvar. Je-li tomu tak, bude to trvat přibližně milion let!  
Jiní prohlašují, že psi  budou mít kvůli chybějícím zubům špatné trávení. Tak by to mohlo být, když psi žili divoce;  ale k tomu, jak krmíme své psy dnes, nepotřebují zuby vůbec :-) 
Cením si přání lidí, kteří chtějí udržet vzhled psa co nejblíže k originálu, jak je možné; ale proč by to měl být jediný argument, když přicházíme k otázce zubů? A co slabá štěňata, kterým pomáháme, nemocné matky, které léčíme, císařské řezy, které se provádějí, nemluvě o inseminaci a o všeobecném výběrů chovných linii různých partnerů, která by se ve skutečnosti děla, kdyby naši psi ještě žili ve volné přírodě. Jestli prahneme po původních vlastnostech psů, možná,  že bychom je neměli chovat vůbec!“
K zajímavé situaci došlo na jedné naší klubové výstavě v říjnu 1999, kde posuzovala paní Rita Stokes z Velké Británie. Účast na výstavě samozřejmě nebyla chudozubým psům zakázána /ovšem chov tehdy ještě ano, kromě zmíněných P1, jejichž absence se s podmínkou tolerovala/. Přihlásil se pes, který tehdy neprošel bonitací /chyběly tuším 1 – 2 x P4/ a ejhle, paní rozhodčí mu zadala v otevřené třídě krásné ocenění V4! Zuby jí samozřejmě příliš nezajímaly…
Definitivně  jsem „prozřela“, když jsem před pár lety začala s internetem a viděla ty spousty krásných dalmatinů ze severní a západní Evropy, ovšem sem tam některý bez zubu /ů/. Postavte vedle sebe v typu a postavě krásného psa bez P4 a exteriérově mnohem horšího plnochrupého psa. Upřímně, kterému dáte přednost???
Musela jsem projít dilematem, když jsem zajednávala štěňátko ze zahraničí a byla upozorněná chovatelkou /která dobře věděla, jak je posuzování zubů u nás tehdy ještě přísné/, že dědečkovi z matčiny strany chybí P4. Jakoby zázrakem v té době u nás došlo k obratu a stanovilo se podle mě velice rozumné pravidlo, že do chovu může i neplnochrupý pes, pokud je ovšem exteriérově kvalitní a zároveň BAER+/+.  /Přes změnu svého pohledu na plnochrupost jsem ale stejně neustále prohlížela Caramelce tlamičku a poslední P4 jsme oslavili přípitkem J/.
Poslední změna standardu upravila text, co se týče zubů, takto:
„Čelisti/zuby: Čelisti silné s dokonalým a pravidelným nůžkovým skusem, tj. řezáky horní překrývají řezáky dolní a jsou vsazeny kolmo v čelisti. Žádoucí je kompletní soubor 42 zubů /ve shodě se zubním vzorcem/. Zuby mají správné proporce a jsou bílé.“
/Žádoucí neznamená nutný; standard prostě připouští, že jsou i neplnochrupí jedinci. Případné snížení zadané známky je jen a jen na rozhodčím; záleží na něm, zda ocení jiné přednosti psa a absenci zubu nebude penalizovat nebo naopak/.

                                                       Yveta Holatová, chov. stanice „Od Hettynky“

K tomuto tématu se sešly hned dva články. Ponechaly jsme je v kompletním znění jejich autorů, oba jsou velmi zajímavé a poučné.

 Pozn. Redakce

                 S laskavým svolením paní Petry Krejčové /chov. stanice rhodéských ridgebacků Nyathi/ otiskujeme článek o problémech se štítnou žlázou v současné populaci psů. Toto téma se probíralo i na členské schůzi DK a vzhledem k možnosti postižení všech plemen bude dobře, když budou obeznámeni i chovatelé dalmatinů!
Hypotyreóza je celkem rozšířený a poměrně vážný dědičný problém funkce štítné žlázy, který se vyskytuje u čistokrevných psů. Neexistuje plemeno psů, které by nebylo postiženo, bohužel ale není možné přesně určit míru rozšíření, protože nejsou k dispozici statistické údaje. Veterináři se však s touto chorobou setkávají poměrně často. Vzhledem k míře dědičnosti, spojené se sníženou funkcí štítné žlázy, je provádění testů na chovných jedincích spíše otázkou nutnosti než volby pro všechny chovatele. Podívejme se nejprve na štítnou žlázu, co je to a jak funguje.

Systém
Uvažujme o štítné žláze jako o krystalu, který určuje rychlost hodin na vašem počítači. Když produkuje příliš mnoho nebo naopak málo, celý systém začne špatně fungovat, protože jednotlivé součásti nefungují tak jak mají. Společně s hypofýzou funguje štítná žláza jako dirigent, který řídí činnosti jednotlivých orgánů. Fungují jako termostat, regulátor otáček, kontrolka tlaku v mechanických systémech. Protože má štítná žláza takový význam pro správné fungování těla, každé narušení její funkce může mít velmi vážné následky. Přirovnání k telefonní ústředně je velmi výstižné. Přestože telefonní ústředna ani nevysílá ani nepřijímá telefonní hovory, reguluje a směruje hovory. Není důležité, jak dobře nebo špatně funguje vaše telefonní linka nebo linka osoby, které voláte, pokud nebude správně fungovat telefonní centrála. V těle funguje mnoho obranných mechanismů. Použijme opět analogii s telefonní ústřednou. Pokud přestane fungovat satelitní spojení, ústředna převede všechny telefonní hovory na mikrovlnné spojení nebo na jiné satelity. Každý z těchto systémů má však svou kapacitu přenosu. Takže telefonní spojení bude fungovat, ale ústředna ztratí část své kapacity. Pokud je funkce štítné žlázy částečně narušena, ostatní systémy budou fungovat dále, ale s nižší výkonností a nižší rychlostí. V případě poruchy naší telefonní ústředny se celý systém nezhroutí, ale bude mnohem zranitelnější a nebude schopen pružně reagovat na další problémy. A tak je to i s hormonálním systémem, protože velkou měrou ovlivňuje imunitu celého organismu. Pokud bude imunitní systém narušen nebo nebude správně fungovat, celý organismus bude náchylnější ke škodlivým vlivům prostředí a nebude schopen se proti nim bránit. 

Štítná žláza
Podívejme se nyní na štítnou žlázu a pojďme si vysvětlit, co to je a jak funguje. Mějme na paměti naší analogii s telefonní ústřednou. Štítná žláza je u psů složena ze dvou laloků nacházejících se po obou stranách hrtanu (dýchací trubice). Je známo, že produkuje nejméně dva příbuzné hormony: Thyroxin (T4) a Triiodothynonin (T3). Jediný rozdíl je v tom, že T4 má vázány čtyři atomy iodu a T3 má jen tři. Štítná žláza produkuje převážně T4, ale je to právě T3, který je pro fungování organismu tak důležitý.

Syntéza T3 z T4
V případě potřeby se z T4 stává T3 tak, že v sérii složitých kroků které se dějí hlavně v játrech a ledvinách, se z T4 uvolní jeden atom iodu.
Hormony jsou po těle distribuovány krví tak, že se naváží na proteiny krevní plazmy. Méně jak 1% T3 a 0,1% T4 zůstávají volné. Jeden z běžně prováděných testů zjišťuje množství volných T3 a T4. Pouze volný hormon je schopen vniknout do buněk. Jakmile projdou buněčnou membránou, naváží se opět na protein. Tento proces dá signál receptoru uvnitř buněčného jádra a aktivuje syntézu různých metabolických enzymů. Tyto enzymy regulují bazální metabolickou úroveň organismu, jakýsi tělní volnoběh. Tato bazální metabolická úroveň organismu řídí množství spotřeby kyslíku a energetický výdaj, který má vliv na produkci tepla. To je proč spotřebováváme energii abychom udržovali tělesnou teplotu a je to také důvod, proč jedinci se sníženou funkcí štítné žlázy nesnášejí chlad.

Kontrolní mechanismy
Vnitřní kontrola hladiny hormonů je složitý proces. Hormony štítné žlázy nejsou vylučovány kontinuálně, ale ve skocích. Tento proces můžeme přirovnat k funkci termostatu. Jakmile poklesne hladina volného hormonu štítné žlázy v plasmě pod určitou hranici, podvěsek mozkový začne vylučovat TRH. TRH stimuluje produkci TSH z adenohypofýzy a ten nastartuje produkci hormonů štítné žlázy. Další funkcí TSH je zachování funkčnosti štítné žlázy. Nesprávná hladina TSH způsobuje atrofii štítné žlázy. Toto je hlavní důvod, proč je včasná diagnostika a účinná léčba tak důležitá. Jakmile štítná žláza atrofuje, už se nezregeneruje. Sekrece TSH ustane, jakmile je koncentrace hormonů v plazmě  dostatečná a jakmile opět klesne, sekrece se znovu nastartuje.

Klinické příznaky
Vzhledem k množství funkcí, které štítná žláza ovlivňuje, mohou být klinické příznaky špatné funkce štítné žlázy různé. Většina majitelů si uvědomí problém, když se změní kvalita srsti psa, protože je to symptom, o kterém se nejvíc ví. Klasické příznaky jsou vyrážky a ztráta srsti po obou stranách trupu nebo na ocase. Nový růst srsti je obvykle velmi pomalý a srst se jeví suchá nebo jinak zbarvená. Barvu může změnit i pokožka, ta se může také mastit, zapáchat a ztlušťovat se. Pes snadno tloustne, stává se letargickým, pomalým a přestává se pohybovat. Často byly pozorovány i ušní infekce, změny chování, nervové poruchy jako nevyprovokovaná agrese, naklánění hlavy, záchvaty, obíhání v kruhu a paralýza obličejových nervů. Navíc se objevují poruchy reprodukčního systému, jako je prodloužený anestrus a nižší schopnost zabřezávat. Z tohoto výčtu je jasné, že se jedná o velmi vážnou nemoc a je nutné jí včas podchytit.

Příčiny
Pro chovatele jsou důležité dvě otázky. Co způsobuje sníženou funkci štítné žlázy? Zvyšuje se frekvence výskytu? Většina případů je následek autoimunní thyreóza. To je stav, kdy imunitní systém napadá tkáň štítné žlázy. Tělo se tomu brání tak, že nutí žlázu produkovat více hormonů, ale postižený jedinec nakonec není schopen produkovat dostatečné množství hormonů k zajištění správné funkce organismu. Jeden ze způsobů, jak tento stav diagnostikovat, je zjištění přítomnosti protilátek napadajících štítnou žlázu, hlavně TgAA (thyroglobulin antibody). Přestože je jasné, že existuje genetická predispozice k této chorobě, záleží také na vlivu prostředí, na výživě a na vystavení vlivu toxinů. Tyto faktory způsobí vznik onemocnění u geneticky predisponovaného jedince. Víme, že schopnost těla zachovat homeostázi, když je vystaveno změnám prostředí, závisí na schopnosti detoxifikace. Tato schopnost je závislá na změnách hladiny hormonů štítné žlázy. Toxiny, nutriční deficity a alergie jsou vnější faktory, které mohou ovlivnit naši představu výskytu snížené funkce štítné žlázy.

Plemenná specifika
Hladiny hormonů, které považujeme za normální, se liší plemeno od plemene. Je zřejmé, že některá plemena jsou náchylnější ke snížené funkci štítné žlázy. Více jak tři čtvrtiny z 140 plemen uznaných AKC jsou geneticky predisponována. Tato čísla jsou alarmující; pokud vezmeme v úvahu i fakt, že nejpopulárnější plemena jsou mezi predisponovanými, podíl ohrožených jedinců v psí populaci bude velmi vysoký.

Chovní a nechovní psi
Jedním z hlavních kriterií pro výběr chovných jedinců je jejich vhodnost pro reprodukci plemene. Tady je  „zakopán pes“. To co jedni považují za velmi žádoucí, druzí považují za nežádoucí. To, co jedni považují za důležité, druzí považují za bezpředmětné. Všichni se ale shodneme na tom, že správná funkce štítné žlázy je jedním z hlavních kriterií při výběru chovných psů, neboť rozšíření hypotyreózy je v genofondu značné.

Testování a diagnostika
Testy na zjištění hypotyreózy jsou mezi odborníky velmi spornou oblastí, protože postižená zvířata nemusí vykazovat klinické příznaky nemoci. Následně mohou být tedy laboratorní výsledky zavádějící. V úvahu musí být brán také věk psa. Koncentrace se totiž s věkem snižují a u štěňat mohou být nad úrovní, která je u dospělých považována za normální. Navíc určité druhy léků, například na bázi steroidů, mohou ovlivnit výsledky. Protože existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit množství hormonů v krvi, je nutné začít s důkladnou prohlídkou. Jestliže pes vykazuje klinické příznaky choroby, laboratorní testy vykazují sníženou hladinu T4 a zvýšenou hladinu TSH je tato skutečnost dostačující pro stanovení diagnozy hypotyreózy.

Pokud se rozhodujete chovat, je velmi pravděpodobné, že budete testovat asymptomatického jedince. Testujte psa poté co pohlavně dospěl a když fena nehárá. Dobré je začít s testy v roce věku psa. Základní panel by měl obsahovat měření volné T4, přítomnost TSH a test na TgAA. Nepředpokládejte, že pokud výsledky budou v normě, máte spolehlivě zdravého psa. Choroba se totiž může vyvinout v pozdějším věku a jediným spolehlivým prostředkem je každoroční testování chovných jedinců.

Nutnost sledování výskytu nemoci v populaci
Nyní je snad jasné, že tato choroba je velmi vážná. Oba autoři jsou přesvědčeni, že každý zodpovědný chovatel by měl svá chovná zvířata pravidelně testovat. Chov na zvířatech vykazujících sníženou funkci štítné žlázy nebo na zvířatech netestovaných je nezodpovědný a neetický. I bez zlých úmyslů je takové jednání velmi krátkozraké. Bohužel musíme konstatovat že většina chovů je založena na psech bez testů štítné žlázy a mnoha jiných dědičných chorob.

Tento odstavec si prosím přečtěte několikrát. V chovatelském světě jsou dva tábory. Ti, propagující testy a ti, co testy považují za zavádějící. Doufáme, že jsme vás tímto článkem přesvědčili. T,esty jsou nejen důležité z medicínského hlediska ale i z hlediska ekonomického v okamžiku, kdy umísťujete štěňata do nových domovů. Stále více chovatelů se přiklání k zastáncům testování funkce štítné žlázy a nejen je propagují, ale informují nové majitele o tom, že rodiče jejich štěňat jsou testováni. Předpokládáme, že tento trend bude pokračovat k užitku chovu čistokrevných psů.

Na článku se podíleli mimo jiných: Dr. Ray Nachreiner, Animal Health Lagoratory of Michigan State University, Dr. WJ Dodds, Dr. DL Panciera a NH Dodman.

Web site: http://www.ahdl.msu.edu/ahdl/endo.htm

Bibliografie:
Baker, N. Canine Practice: The journal of Canine Medicine and Surgery for the Practitioner, International symposium on Canine Hypothyroidism Jan/Feb 1997, Vol 22
Chen YDI, Loch F., Thyroid control over biomembranes. Archives of Biochemistry and Biophysics. 1977
Den Besten C, Brouwer A., Tjetjens IM, an Bladeren PJ, Biotransformational and toxicity of halgenated benzens Human Experimental Toxicology. 1994
Diplock, A., Selenium, antioxidant nutrition and human disease.

Poznámka paní Petry Krejčové:
OFA (Orthopedic foundation of animals) doporučuje testování v 1, 2, 4 a 6 letech věku psa. V našich podmínkách je zatím možné testovat pouze přítomnost volné T4. Výsledky sice nejsou průkazné, ke kompletnímu panelu je třeba testovat ještě TSH a TgAA. Snížená hladina T4 však ukazuje na hypotyroázu, v takovém případě lékaři provedou ještě další, stimulační testy. Test se provádí odběrem krve.
U psů je za normální považována hladina volného T4 15-50 nmol/l, přičemž ideální je úroveň uprostřed tohoto rozmezí. Mladší psi vykazují hladiny vyšší. (Lidské hodnoty jsou 64-180)
Štítnou žlázu vyšetřuje mimo jiné pracoviště Labvet v Pražské tržnici a to v tomto rozsahu:

Profil při hypotyreóze
1.minimum :
 celk. cholesterol, fT4, kreatinin, ALT, ALP
2.rozšíření :
 T4, glukosa, červený obraz, bílkovina v moči

 Příklad výsledku testu:
Terrouges Thembi, fena, 14 měsíců
T4 35 nmol/l

 Vyhledala, požádala o zveřejnění a zpracovala
Yveta Holatová, ch.s. „Od Hettynky“

 Kde se nachází štítná žláza?

Štítná žláza se skládá ze dvou laloků v přední částí krku nad hrtanem, v blízkosti průdušnice.
Jak funguje?
títná žláza produkuje hormony – hormony štítné žlázy. Hormon Tetraidothyronine (Thyroxin nebo T4) a Triiodothyronine (T3) jsou dva nejdůležitější. Jejich základní funkce je produkce látky thyroxin - hormon štítné žlázy, který pomáhá v těle psa, aby jeho organismus správně fungoval.

Jakým způsobem je tvořen hormon štítné žlázy a jakou funkci má v těle?
Tyto hormony jsou přímo nezbytné pro život a mají mnohonásobné účinky pro metabolismus v těle, pro růst a pro vývoj. Hormony štítné žlázy jsou také  ovlivněné produkcí hormonu dalších dvou orgánu:
a)            hypofýza, která je umístěná ve spodině lebeční a produkuje hormon TSH, který stimuluje funkci štítné žlázy.
b)            hypothalamus, malá část mozku nad hypofýzou a produkuje hormon Thyrotropin - TRH  

U zdravého psa se hormony štítné žlázy vylučují pozvolna do krevního oběhu a regulují metabolismus psa. Štítná žláza, produkující nedostatek hormonu (Hypothyroidismus), může vést ke zpomalení metabolismu a přebytek produkce (Hyperthyroidismus) může vést až příliš aktivnímu metabolismu. Hyperthyroidismus není příliš rozšířena a většinou jsou postiženi psi, kteří jsou zasaženi nádorem na štítné žláze. V této situaci T4 bude nad hladinou normálu a TSH pod hladinou.

Co to je?
Hypothyroidismus je poměrně časté vnitřní onemocnění u psů. Je to stav, kdy pes má nedostatek hormonů štítné žlázy v krevním oběhu. Jak jsme již zmínili, hormon štítné žlázy reguluje metabolismus, a tím pádem má vliv na skoro všechny orgány v těle. Hypothyroidismus je způsoben nedostatečnou funkcí štítné žlázy a nejčastější příčinou nefunkčnosti štítné žlázy je její autoimunní zánět (předpoklad 90% případů) a klinické příznaky se objevují kolem 2-5 roku života. Snížená produkce hormonů štítné žlázy je také vázána s degenerací nebo ustání funkce štítné žlázy.

Testy
Testy štítné žlázy a protilátek by se měly provádět a sledovat i u zdánlivě zdravých zvířat, aby se zhodnotil stupeň jejího zdraví pro chov. Běžné testy hodnotí funkci štítné žlázy měřením hladiny hormonu v krvi a to celkovou hladinu T4 a T3, a uvolněné T4 a TSH.

Co to je T3, T4, TSH, TgAA?
Toto jsou testy, na základě kterých se hodnotí funkce štítné žlázy měřením hladiny hormonu štítné žlázy v krvi.
a)            T3 a T4 úrovně se používají k zhodnocení funkce štítné žlázy
b)            cTSH (canine Thyroid Stimulation Hormone) test, je v tuto chvíli test „zlatý standard“, který
                měří funkci štítné žlázy. V tomto testu se měří hladina T4 v krvi před a šest hodin po
                podávání TSH
c)            TgAA (Thyroglobulin Autoantibodies) - tento test ukazuje přítomnost autoimunního procesu
                ve štítné žláze psa

Co způsobuje Hypothyroidismus?
Příčiny Hypothyroidismu se můžou rozdělit na Primární, Sekundární a Terciální.
                Primární příčiny jsou nejčastější a jsou spojené se štítnou žlázou jako takovou.
                Sekundární příčiny jsou spojené s hypofýzou, jako například nedostatek TSH.
                Terciální příčiny, jako je například nedostatek TRH, jsou spojené s Hypothalamem.

Vysoké procento psů onemocní Hypothyroidismem následkem napadení štítné žlázy vlastním imunitním systémem. Nejméně 50% postižení zvířat Hypothyroidismem je způsobeno lymfocytickým zánětem štítné žlázy. Výsledek toho je postupný zánik funkce buněk štítné žlázy, které produkují, ukládají a vylučují tyroxin  - hormon štítné žlázy.

Autoimunní zánět štítné žlázy je nejčastější příčina Hypothyroidismu u psů. Psi, kteří jsou v prvním roce života negativní, mohou se stát pozitivními i až ve věku 6-ti let. Proto je potřeba testy provádět každý rok nebo dva, aby se zjistilo, jestli se nevyvinulo onemocnění u toho daného zvířete.

Užívání léků
Mnoho léků může ovlivnit funkci štítné žlázy.
Méně jak 5% případu onemocnění Hypothyroidismem je spojeno s onemocněním hypofýzy. Hypothyroidismus také může být vyvolán i dlouhodobým podáváním glukokortikoidů (steroidu).
- Toxické a chemické konzervační látky
- Nedostatek nebo nerovnováha výživných látek
- Vrozené vady
- Dědičná predispozice
- Infekce bakteriemi druhu streptokoků, staphylokoků a pneumokoků
- Nahromaděný stres

Hypothyroidismus může vykazovat velkou škálu různých obvyklých a neobvyklých symptomů. V každém případě není známo, zda přesná hladina thyroxinu, která proudí v těle, stojí za nimi. Jiné krevní testy mohou ukazovat výsledky pro jiné nemoci, např.: Cushingova choroba (její charakteristika je nadměrná produkce steroidu) nebo cukrovka, která může ukazovat nízkou hladinu hormonu štítné žlázy v krvi. Každopádně, pokud zjistíme tato onemocnění, můžeme vyloučit léčbu na onemocnění Hypothyroidismem. Ostatní nemoci, jako jsou nedostatečná funkce ledvin a jater, selhání srdce nebo poruchy imunitního systému, mohou také hladinu hormonu štítné žlázy snížit a pak nazýváme onemocnění Eutyroid syndromem.

Jaké jsou symptomy?
Všechny abnormality přítomné na kůži, jsou typickými příznaky onemocnění. Suchá srst, nedostatek srsti, velmi často na ocase („krysí ocas“), zadních končetinách nebo na bocích (který ale není z důsledku škrábání), řídnutí srstí po celém těle, nadměrné línání, maštění kůže, bakteriální záněty kůže, nadměrná pigmentace kůže, lhostejnost (pes by se akorát povaloval), nadměrné spaní, hledání teplého místa, kde se může stočit do klubíčka, přibíraní na váze i když není zvýšen příjem potravy, svalová nebo nervová slabost, abnormální oběh tepla v těle, nebo nepřítomnost oběhového tepla, falešná březost, neplodnost, chronický zánět uší, záchvaty, lícní opuchlost („smutný výraz“), náhlé změny v povaze. Tyto klinické příznaky se vyvíjejí postupně a jsou patrny, kdy 75% štítné žlázy už není funkční.

Jak diagnostikovat Hypothyroidismus?
Hypothyroidismus se prokazuje krevními testy, kterými se měří hladina hormonů štítné žlázy. Existuje mnoho druhů testů. U T4 a TSH a FT4D můžeme říct, že jsou jedny z nejlepších pro diagnostikování hypothyroidismu, ale nejsou schopny odhalit jeho příčinu. TgAA (Thyroglobulin Autoantibody), který přesně určuje lymfocytický zánět štítné žlázy. Tyto tři testy, pokud se dají dohromady, dávají nejlepší diagnózu na onemocnění štítné žlázy. První dva testy prokazují, jestli pes má nemocnou štítnou žlázu a poslední, jestli toto onemocnění má jako vrozené.

 Pokud zrovna Váš pes je postižen tímto onemocněním, tak bude i nadále vykazovat typické symptomy. Samovyléčení není možné. Každopádně, se správnou léčbou, kterou určí veterinární lékař, může Váš pes pokračovat v normálním životě.

Vyhledala, z angličtiny přeložila a zpracovala
 Eva Dragović, ch.s. „Sunset dalmatian“

Nitroděložní vývoj se týká konkrétně plemene beagle, ale samozřejmě platí obecně pro všechna plemena, pouze velikostní údaje by byly jiné.
Pes je zvíře diestrické, což znamená, že se říje u feny objevuje obvykle dvakrát v roce. Na říji, oplodnění, graviditě i péči o mláďata se podílí celé tělo, včetně psychiky obou rodičů. Nejprve musí být organismus dostatečně vzrostlý, vyzrálý, silný a zdravý. Vlivem různých tělních signálů zpracovaných mozkem dostane hypofýza podnět k tvorbě speciálních hormonů.

Nejdůležitější hormony s přímým vztahem k rozmnožování jsou:
1/ Somatotropin – růstový hormon, který zajišťuje dostatečný vývin těla
2/ Folitropin – folikuly stimulující hormon, nezbytný pro růst vaječných váčků a ovulaci; u samců  podporuje růst semenotvorných kanálků tvorbu spermií
3/ Luteizační hormon – účastní se ovulace, podmiňuje vznik žlutého tělíska
4/ Prolaktin – podporuje růst mléčných žláz a tvorbu mléka, u samců růst a funkci přídatných pohlavních žláz
5/ Oxytocin – vyvolává stahy děložní svaloviny při porodu a působí též při vypuzování mléka z mléčných žláz
6/ Estrogeny – vznikají ve výstelce vaječných folikulů u fen a řídí pubertu, vývin mléčné žlázy, samičí konstituci i psychiku, vývin dělohy, pochvy a zduření vatně.
7/ Gestageny – vznikají u fen ve zralých folikulech a ve žlutém tělísku a chrání graviditu tím, že zabraňují říji, připravují děložní sliznici k zahnízdění blastocyty, blokují účinky oxytocinu na dělohu a připravují mléčné žlázy k laktaci /žluté tělísko vzniká v místě prasklého vaječného folikulu a zaniká koncem gravidity/.
8/  Testosteron – u samců zajišťuje vývin pohlavního ústrojí, sestup varlat do šourku, mohutnost kostry, svaloviny, samčí psychiku

O vlastní říji feny a oplodnění se již ve Zpravodaji psalo vícekrát, takže jen ve zkratce:
Z období tzv. hárání tvoří vlastní říje jen cca 2 – 5 dní, kdy je fena ochotná ke krytí. Kolikátý den hárání vlastní říje nastává je velice individuální a je to téma na samostatný článek. Při krytí u psa dochází k tzv. svázání, které trvá nejčastěji okolo 20 – 30 minut, ale může trvat podstatně méně a na druhé straně jsou zaznamenány i případy v déle 1,5 hodiny!  Tento jev je běžný jen u některých druhů šelem údajně proto, že samci těchto druhů ejakulují spermie po kapkách, které se musí dostat k děložnímu hrdlu. Svázání je tedy zárukou toho, že pyj při dlouhodobé ejakulaci nevyklouzne. U psů je z důvodu poměrně vysokých tlaků na penis při svázání vyvinuta tzv. pyjová kost, která chrání močovou trubici před stisknutím. K oddělení dojde po samovolném odkrvení penisu a uvolnění poševních svalů.

Březost – časný vývin
1.den nastává oplodnění vajíčka jedinou spermií a tak ze dvou buněk s polovičním počtem chromozomů vzniká jedna plnohodnotná oplodněná  buňka – zygota, která se začíná rýhovat.
3. den se zygota rýhuje na dva buněčné základy, začíná se tvořit. tzv. morula. Až do sedmého, výjimečně do desátého dne probíhá rýhování uvnitř vejcovodu.
8. den je morula rozrýhována na 8 – 16 buněčných základů
11. den již na 32 – 64 buněčných základů a začíná se měnit na blastulu - blastocystu. V této době má rozměr 250 µm. 
Přeměna na blastocytu končí cca 16. den, kdy již vznikla prvotní dutina a buňky se diferencují na základ zárodku - embryoblast a na základ povrchových buněk, které musí zabezpečit výživu zárodku – trofoblast.
Přitom blastocysta roste a volně plave v děložní tekutině, z níž vstřebává výživné látky. Ke konci svého vývinu má průměr 3 mm.
17. – 18. den dochází ke gastrulaci, diferencují se zárodečné listy /ektoderm, entoderm, mesoderm/, trofoblast se zahnizďuje v děložní sliznici, kulovitý tvar zárodku se mění na podlouhlý, zakládá se nervová ploténka – zkrátka vzniká embryo. 

Březost – embryonální vývin
19. – 20. den se organizují první somity /Segmenty středního zárodečného listu – mesodermu, které dávají vznik základům kostry, svalů, vyměšovacích a pohlavních orgánů/.
21. den je vytvořeno 16  somitů, embryo je dlouhé 4,5 mm, je zorganizován základ příštího mozku, míchy, srdce, jater, trávicí trubice, močového měchýře, dokončuje se kompletace plodových obalů včetně mimotělního krevního oběhu. Jde o tzv. placentaci / zárodek přejímá z krevního oběhu matky kyslík, živiny, minerály a vodu a do něho předává zplodiny látkové výměny/.
23. den je vytvořeno 32 somitů, délka embrya 10 mm. K sobě se přibližují hlavový a ocasní konec, mezi nimi je dobře patrná pupeční šňůra. Na hlavě je vidět základ oka a ušní jamka.
25. den je embryo 14 mm dlouhé, somity již nejsou vidět. Zakládají se oční víčka a končetinové pupeny. 
28. den začíná osifikace – kostnatění – dolní a horní čelisti a čelní kosti, délka 17 mm.
30. den se objevuje tzv. pohlavní hrbolek /nerozlišený dle pohlaví/, délka 19 mm, objevují se první váčky hmatových chlupů, meziprstní zářezy na hrudní končetině.
33. den pokračuje osifikace, meziprstní zářezy vznikají i na zadní končetině, velmi nezřetelně se diferencuje pohlaví. Na této úrovni končí embryonální vývin.

Březost – fetální vývin
35. den fetus – plod – má vyvinuty neklamné znaky druhové příslušnosti a délku 35 mm. Víčka jsou takřka zavřená, objevují se základy drápů.
Do 40. dne se délka zvýší na 65 mm, víčka jsou zcela uzavřená, prodlužuje se boltec, tvaruje čenich. Zřetelně je odlišeno pohlaví.
45. den je délka 86 mm. Začíná se objevovat ochlupení a pigmentace. Kalcifikují základy premolárů. Původní zaškrcení na děloze, která označovala jednotlivé plody, se zmenšují. 
50. den je délka 107 mm, prodlužuje se srst, děloha působí jako jednotný hladký útvar úplně bez zúžení mezi plody.
55. den je délka 144 mm, uvolňuje se placentární spojení.
60. – 63. den je plod kompletně osrstěn, krček dělohy se otvírá a plody jsou očividně připravené k porodu.

Vyhledala a zpracovala Y.Holatová

Vypadá to, že zimě snad už pro letošek odzvonilo, ale nedá mi to nevrátit se ještě k tématu, které se váže převážně k chladnější části roku – ke psím oblečkům.  To, že v zimě nebo v deštivém počasí vídáme různě přioděné pejsky malých plemen už většině lidí nepřipadá nijak zvláštní a směšné. Ale dalmatin s kabátkem?
Musím předeslat, že nejsem zastáncem přehnaného „dekování“ za každou cenu, u psů ani u koní, ale určitě jsou situace, kdy je použití oblečku opodstatněné a účelné. Dalmatin je plemeno krátkosrsté, takže postrádá ochranu v podobě husté dlouhé srsti – což by ještě nebyl takový problém, ale vzhledem k tomu, že naši psi s námi povětšinu času sdílí vyhřáté bytečky, jsou stejně jako my zchoulostivělí a přechody z tepla do zimy jim můžou způsobovat problémy. Rozhodně nemám na mysli teploty, kdy je venku kolem 0°C nebo pár stupňů pod nulou, ale takové je-li –10 °C a více a zvláště padá-li sníh, nebo hrozí jiná možnost navlhnutí srsti, nebo fouká silný ledový vítr. Problém také není u dospělých zdravých psů, kteří jsou většinu procházky v pohybu. I u nich to ale v extrémním počasí s pobytem venku nesmíme přehnat.  Obleček – zvláště k ochraně bederní páteře a orgánů uložených v této oblasti, přichází ke slovu je-li pes starý, nemocný nebo prostě jinak oslabený. V takových situacích je pro něj jednak náročnější a také zbytečně vyčerpávající zapojit vlastní termoregulaci, druhak se také výrazně méně pohybuje a nebezpečí prochladnutí je tím mnohonásobně vyšší. Rozhodně se pak vyplatí zainvestovat do „bederky“ – ti zručnější si ji jistě zvládnou ušít i sami J, než řešit nastalé komplikace - počínaje zhoršením pohybových problémů u starých psů a onemocněním močového aparátu konče. Použití oblečku stojí za zvážení i na akcích jako jsou výstavy a různé soutěže, kde pes po určitém výkonu delší čas více či méně nečinně leží, zvláště v místech, kde protahuje průvan (pozor na kryté haly). Jistě, některým lidem možná bude takto „vymóděný“ dalmatin k smíchu a možná zapochybují o našem duševním zdraví, ale jde především o zdraví našeho psa a tím i naši radost a spokojenost. 
Já osobně u starých psů (zhruba od 13. roku) v zimě oblečky používám, psi se jimi necítí nikterak omezováni a sami si před procházkou přijdou o ně říct, a když pak uznám, že zrovna nejsou potřeba, cítí se téměř dotčeni a ošizeni.
Za každého počasí spousty radosti a šťastných chvil s pejsky i jiným zvířectvem přeje všem  

Inka Pospíšilová
Ch.s. „Inpos“

Do současnosti bylo u nás registrováno kolem dvou tisíc krmiv, což jistě nepřispívá přehlednosti, ale aktuálně se na trhu vyskytuje jen velmi malá část z nich.
Pokud bychom chtěli najít důvod, proč některá krmiva jsou konkurenceschopná a jiná nikoli, byli bychom překvapeni, jak málo se na argumentaci podílí kvalita krmiva. Nejčastějším argumentem je pravděpodobně cena. Bohužel je to obvykle jen cena absolutní. To znamená, že majitel se jen podívá, kolik korun zaplatí za pytel a podle toho nakoupí. Důležitější než cena celého balení je cena denní krmné dávky. Denní dávka špičkových krmiv je často výrazně nižší, takže denní náklady na krmení psa obvykle nejsou v přepočtu vyšší než u méně kvalitních krmiv. Navíc dopad na zdraví a kondici psa je u špičkových krmiv prokazatelně lepší.
Pro základní orientaci bychom si měli uvědomit, co pro psa chceme. Pokud chceme to nejlepší, volíme tzv. superpremiové krmivo. Takové krmivo je tvořeno především čerstvým masem. Asi není třeba pochybovat o tom, že bude nejen nejkvalitnější, ale také nejchutnější – bude opravdu „super“. Jedno z nejoblíbenějších a také nejužívanějších v této kvalitě je krmivo Purina Pro Plan.
Další obsáhlá skupina tzv. premiových krmiv je kvalitativně velmi pestrá. Může obsahovat na prvním místě masové složky, což ale není čerstvé maso. Může tu být moučka, různé vedlejší masové produkty apod. Záleží na kvalitě suroviny. Obvykle se jistá část složení objeví jako moučka, která se někdy užívá z technologických důvodů, ale celkem pochopitelně se nevyrovná ve všech ukazatelích čerstvému masu a je lepší, když netvoří jediný základ krmiva. Jako příklad poslouží krmiva Purina Dog Chow, která jsou jakýmsi světově uznávaným standardem v premiové řadě. Do vyšší premiové třídy se řadí méně známé krmivo Purina Excellent, které je svou vynikající kvalitou téměř identické s Pro Planem, ale neobsahuje čerstvé maso. Jeho hlavní složkou je kvalitní drůbeží moučka. Toto krmivo bylo vyvinuto jako levnější alternativa Pro Planu pro profesionální chovatele. Ve své kategorii je Purina Excellent krmením špičkové kvality za velmi dobrou cenu.
Pokud se ve složení krmiva na prvním místě objeví rostlinná složka, jedná se o krmivo řazené do kategorie ekonomických krmiv a zpravidla není příliš vhodné k dlouhodobému zkrmování s ohledem na možný pokles kvality srsti, výkonnosti psa apod.
Kvalitní receptury krmiv tvoří mimo jiné úroveň výzkumného zázemí, kterou mají  špičkoví výrobci. Např. Purina Pet Care Center je pracovištěm, které denně monitoruje několik set zvířat (psů, koček, ale jsou zde i koně, lamy a další) krmených Purinou. Tento výzkum probíhá nepřetržitě po řadu generací a kromě momentálního stavu zvířat sleduje i celoživotní vliv na zdraví. Jedním z unikátních výstupů je i studie Life Plan, která ukázala, jak prodloužit a zkvalitnit život psů.
Výrobci, kteří nedisponují kvalitní výzkumnou základnou mohou zdánlivě dobře napodobit složení špičkových krmiv, ale dlouhodobý efekt takových krmiv na zdraví psa nemusí být jednoznačně pozitivní.
Bohužel se lze někdy setkat s tím, že výrobce, případně dovozce nebo distributor neuvádí na baleních přesné údaje. Existuje zákonná povinnost, co musí obal obsahovat. Za to také ten, kdo uvádí krmivo na trh ručí a nejspíš si nedovolí uvádět nepravdivé údaje. Jiné doprovodné informace už nejsou sledovány a často se tu objevují nepřesnosti, které mohou působit dezorientaci.
Lze doporučit, aby případný zájemce věnoval pozornost odstavci složení, kde jsou vyjmenovány jednotlivé složky, které tvoří základ krmiva, přičemž na prvním místě je to nejvíce zastoupené a pak další v sestupném pořadí. Je-li na prvním místě maso, bude to pro psa nejlepší. Není na škodu, pokud se podíváte také na originální popis výrobce, kde v příslušném odstavci, anglicky nazvaném ingredients, naleznete stejný údaj, který někdy bývá nepřesně přeložen do češtiny. Vyžaduje to znalost několika málo slovíček, ale jestliže se např. dovíte, že výrobce uvádí výraz meal (tj. moučka), který je pak v českém překladu uveden jako maso, něco nebude v pořádku a bude lepší se podívat na složení v angličtině.
Nejlepší krmiva mají na prvním místě maso, takových je na trhu jen velmi málo. U většiny kvalitních krmiv střední řady (premium) tvoří bílkovinu jiný živočišný zdroj. I tady je dobře se dobrat pravdy a používat raději taková krmiva, kde základ netvoří tzv. kafilerní moučky, kde se sleduje bezpečnost z hlediska zdravotní nezávadnosti, ale ta se týká infekčních nemocí. Riziko dalších termostabilních látek typu alergenů apod. přece jen nějaké existuje a taková krmiva bývají většinou cenově atraktivní, ale s ohledem na možná rizika nebývají u zasvěcených v oblibě.
Moudří majitelé obvykle volí co nejkvalitnější krmivo bez ohledu na cenu balení. Kvalitní krmivo zbaví takového majitele řady vedlejších nákladů (na veterinární péči, doplňky výživy, na přípravky zlepšující fyzický výkon, kvalitu srsti a podobně), což  sníží celkové náklady a tím se investice do špičkového krmiva zhodnotí. Takoví psi s chutí přijímají krmivo, mají perfektní kondici a optimální trus, který je významným ukazatelem zdraví.

 MVDr. Josef Nosek
Ing. Olga Vránová

Ve zkrácené verzi Vám nabízím podmínky šampionátů některých zemí FCI pro plemena bez pracovní zkoušky. Pevně doufám, že to pomůže všem nadšencům, kteří se baví vystavováním psů. Přivítám Vaše zkušenosti z dalších zemí i další nápady na doplnění. (Není-li uvedeno jinak, zadává se čekatelství ve všech třídách dle výstavního řádu).
K vyhledávání byly použity dostupné internetové stránky níže uvedených zemí, včetně Dalmatin Klubů. Bez záruky platnosti v moment zveřejnění v KZ.

 Interšampión (FCI) - platnost od 1.1.2001 – výňatek pro plemena bez pracovní zkoušky
a)            nutno získat 4x CACIB
b)            nejméně od 3 různých rozhodčích
c)            čekatelství nejméně ze tří různých zemí FCI, bez ohledu na počet konkurentů
d)            mezi udělením prvního a posledního čekatelství musí uplynout 12 měsíců a jeden den!
Pozn.: ! Kartička CACIB získaná na výstavě je pouze osvědčením o nároku na čekatelství. Udělení je vázáno na potvrzení čekatelství CACIB z FCI ! Tedy na šedobílou kartičku !
O titul se z ČR žádá: ČMKU, Jankovcova 53, 170 00, Praha 7
Zasílá se: Originál šedobílých potvrzení titulu CACIB z FCI, kopie rodokmenu psa

Český Junior Šampión (ČMKU) - platnost od 1.1.2002
a)            CAJC se uděluje ve třídě mladých na výstavách: mezinárodní, národní, speciální a klubová
b)            nutno získat 3xCAJC nebo 2xCAJC ze třídy mladých a 1xCAC z mezitřídy, třídy otevřené nebo vítězů do věku psa 24 měsíců (tento CAC již nelze použít pro uznání titulu Český šampión!)
c)            nejméně od 2 různých rozhodčích
d)            ve věku psa 9-24 měsíců
O titul se žádá: ČMKU, Jankovcova 53, 170 00, Praha 7
Zasílá se: Originál karet CAJC, kopie rodokmenu psa. Diplom bude vrácen na dobírku. Lze vyřídit i osobně v úředních hodinách (úterý 8-17). Titul neopravňuje k zařazení psa do třídy šampiónů ! Cena 200,- Kč + 19%DPH

Český Šampión (ČMKU) - platnost od 1.1.2002
a)            CAC se uděluje ve třídách: mezitřída, otevřená, šampiónů (vítězů) na výstavách: mezinárodní, národní, speciální a klubová v ČR
b)            nutno získat 4x CAC, z toho minimálně 2x na výstavě mezinárodní
c)            dvě výstavní sezóny (sezóna = kalendářní rok)
d)            minimálně 2 různí rozhodčí
O titul se žádá: ČMKU, Jankovcova 53, 170 00, Praha 7
Zasílá se: Originál karet CAC, kopie rodokmenu psa. Diplom bude vrácen na dobírku. Cena 200,- Kč + 19%DPH. Pozn: Na držitele Res. CAC přechází CAC jen v případě, že v pes, který obdržel ve stejné třídě CAC má již od ČMKU udělen titul šampióna.

! ! !  N O V I N K A ! ! !  Český Veterán Šampión (ČMKU) - platnost od 1.1.2006 – NOVÉ ! ! ! !
a)            ziskání 3x ocenění VÝBORNÝ 1 ve třídě veteránů, z toho minimálně 1 x na MVP
b)            ocenění minimálně od 2 rozhodčích
c)            započítávají se umístění z MV, NV, Spec. a Klubových výstav, konaných v ČR pod záštitou ČMKU
d)            započítávají se výstavy od roku 2005 (výstavy pořádané od 01. 01. 2005)
e)            titul bude udělován od 01. 01. 2006
 O titul se žádá: ČMKU, Jankovcova 53, 170 00, Praha 7
 Zasílá se: Originály posudkových listů a kopie průkazu původu psa. Poplatek za vystavení diplomu 100,-Kč+19%DPH. Diplom bude vrácen na dobírku. Schváleno P ČMKU 05.05.2005

 Klubový Šampión mladých DK ČR
a)            Nutno získat 3x CAJC, z toho  
b)            1x čekatelství CAJC získal na Klubové nebo Speciální výstavě Dalmatin klubu ČR a dále
c)            2x čekatelství CAJC na výstavách v ČR nebo zahraničí.
d)            Minimálně od dvou rozhodčích.
e)            1x čekatelství CAJC může být nahrazen 1x čekatelstvím CAC, které dalmatin získal do věku 24 měsíců.
f)             Čekatelství CAC použité pro udělení titulu Klubový šampión mladých Dalmatin klubu ČR nemůže být použito pro udělení titulu Klubový šampión.

Klubový Šampión DK ČR
a)            Nutno získat 4x CAC, přičemž je podmínkou:
b)            získání titulu Klubový vítěz Dalmatin klubu ČR nebo Vítěz Speciální výstavy dalmatinů v ČR (CAC a titul KV či VSV získaný v mezitřídě, třídě otevřené, pracovní a šampiónů) a dále
c)            3x čekatelství CAC.
d)            Nejméně jedno ze tří dalších čekatelství CAC musí dalmatin získat na Klubové nebo Speciální výstavě pořádané Dalmatin klubem ČR.
e)            Další dvě čekatelství CAC mohou být z výstav v ČR či zahraničí.
f)             Všechna čtyři čekatelství CAC musí být nejméně od třech rozhodčích bez ohledu na dobu, kdy byla udělena.
Tituly Klubového Šampióna a Klubového Šampióna mladých mohou být uděleny pouze dalmatinovi, který je v majetku člena Dalmatin klubu ČR. Může být udělen všem dalmatinům, kteří vyhovují stanoveným podmínkám do doby vzniku Dalmatin klubu.
O tituly se žádá: Mgr. Kateřina Malović, Vondroušova 1157/7, Praha 6-Řepy, 163 00
Zasílá se: kopie CAC, CAJC a KV či VSV karet ve výše předepsaném množství a kopie PP.

 Slovenský Šampión krásy mladých (SKJ)
a)            CAJC se uděluje ve třídě mladých na výstavách: mezinárodní, národní, speciální a klubová
b)            nutno získat 3x CAJC nebo 2x CAJC ze třídy mladých a 1x CAC z mezitřídy, třídy otevřené nebo vítězů do věku psa 24 měsíců (tento CAC již nelze použít pro uznání titulu Slovenský šampión krásy!)
c)            1x CAJC ze tří musí být získaný na mezinárodní výstavě s udělováním CACIB
d)            nejméně od 2 různých rozhodčích
e)            ve věku psa 9-24 měsíců (a ve třídách výše jmenovaných)
O titul se žádá: SKJ, Štefánikova 10, 811 05 Bratislava – Slovensko
Zasílá se: Originál karet CAJC, kopie posudkových listů, kopie rodokmenu psa. Nutno uhradit 200 Kč a 70 Kč poštovné na účet SKJ. Titul neopravňuje k zařazení psa do třídy šampiónů !

Slovenský Šampión krásy (SKJ) - platnost od 1.1.2000
a)            CAC se uděluje ve třídách: mezitřída, otevřená, šampiónů (vítězů) na výstavách: mezinárodní, národní, speciální a klubová v SR
b)            nutno získat 4x CAC (nejméně jeden CAC musí být získán na mezinárodní výstavě) nebo 3x CAC a 3x Res. CAC, které mohou nahradit 1x CAC. ! Potřebný CAC z mezinárodní výstavy  může být nahrazen výhradně 3x res. CAC z mezinárodní výstavy!
c)            dvě výstavní sezóny (sezóna = kalendářní rok)
d)            minimálně 2 různí rozhodčí
O titul se žádá: SKJ, Štefánikova 10, 811 05 Bratislava – Slovensko
Zasílá se: Originál karet CAJC, kopie posudkových listů, kopie rodokmenu psa. Nutno uhradit 200 Kč a 70 Kč poštovné na účet SKJ.

Slovenský Grand Šampión krásy (SKJ) - platnost od 1.1.2003
a)            Pes/fena musí být držitelem titulu Slovenský šampión krásy
b)            Je třeba získat 3x CAC ve třídě šampiónů na výstavách pod záštitou Slovenskej kynologickej jednoty
c)            CAC musí být uděleny alespoň dvěma rozhodčími
d)            Jeden z potřebných CAC je nutno získat na mezinárodní výstavě s udělováním CACIB.
O titul se žádá: SKJ, Štefánikova 10, 811 05 Bratislava – Slovensko
Zasílá se: Originál karet CAC, kopie posudkových listů, kopie již vystaveného diplomu Slovenského šampióna krásy, kopie rodokmenu psa. Nutno uhradit 400 Kč a 70 Kč poštovné na účet SKJ.

Slovenský Šampión veteránů (SKJ) platnost od 01.01.2003
1.             Pes nebo fena musí získat 3x Výborný 1 ve třídě veteránů na výstavách pořádaných pod záštitou SKJ.
2.             V1 byl udělený alespoň dvěma různými rozhodčími
3.             Jedno ocenění V1 ze tří potřebných bylo získáno na mezinárodní výstavě s udělováním CACIB, další na mezinárodní, národní nebo speciální výstavě, které byly pořádány pod záštitou SKJ.
Slovenský šampión veteránů na požádání majitele potvrzuje: Slovenská kynologická jednota, Štefánikova 10, 811 05, Bratislava, Slovensko. K žádosti nutno přiložit originály posudkových listů a kopii průkazu původu psa. Poplatek za Slovenský šampionát veteránů pro psy v majetku občanů ČR – 100 Kč.

Junior Šampión Polska
Titul může být přiznaný na základě získání 3x Zwycięzcy Młodzieży (Vítěz mladých), od 3 různých rozhodčích, z toho nejméně 1x na výstavě klubové nebo mezinárodní, bez omezení času ve třídě mladých.

Šampión Polska
- Na každé kynologické výstavě v zemi, které je uděleno právo přiznání certifikátu na výstavního šampióna ( zvaného ve zkratce CWC, z překladu CAC - Certifikat Au Championat) jej může získat pes a fena, kteří dosáhli 15 měsíců věku a kteří získali ocenění výborná 1 v mezitřídě, ve třídě otevřené, pracovní a šampiónů,  bez ohledu na počet konkurentů.
- 3x CWC, získané od třech různých rozhodčích – z toho nejméně 1x na výstavě klubové nebo mezinárodní – zakládá právo na získání titulu Šampióna Polska pro psa a fenu s tím, že mezi získáním prvního a posledního CWC uplynulo nejméně 6 měsíců.
- Přiznání titulu CWC zapisuje rozhodčí na kartu s razítkem a podpisem pořadatele výstavy.
Diplom Šampióna Polska a Junior Šampióna Polska vydává Zarząd Główny Związku na základě písemného požadavku nebo můžete vyplnit on-line formulář

Rakouský Šampión mladých (ÖKV)
a)            čekatelství šampióna mladých "Jugendsieger" se uděluje ve třídě mladých na výstavách s udělováním CACA (čekatelství Rakouského šampióna)
b)            nutno získat 3x Jugendbester nebo 2x Jugendbester ze třídy mladých a 1x CACA z mezitřídy, třídy otevřené nebo vítězů do věku psa 24 měsíců (toto CACA již nelze použít pro uznání titulu Rakouský šampión krásy!)
c)            nejméně od 2 různých rozhodčích
d)            ve věku psa 9 - 24 měsíců
O titul se žádá: ÖKV, Johann Teufel Gasse 8, A-1230 Wien – Austria
Zasílá se: Originál karet Jugendbester, kopie posudkových listů, kopie rodokmenu psa. Titul neopravňuje k zařazení psa do třídy šampiónů !

Rakouský Šampión (ÖKV)
a)            CACA a res. CACA se uděluje v mezitřídě, ve třídě otevřené a šampiónů na výstavách: mezinárodní, národní a klubová v Rakousku
b)            nutno získat 4x CACA v rozpětí nejméně rok a den
c)            nejméně od 3 různých rozhodčích
d)            nejméně ze dvou mezinárodních výstav
O titul se žádá: ÖKV, Johann Teufel Gasse 8, A-1230 Wien – Austria
Zasílá se: Originál karet CACA, kopie posudkových listů, kopie rodokmenu psa.
Pozn.: Na držitele res. CACA přechází CACA jen v případě, že pes, který obdržel ve stejné třídě CACA, má již od ÖKV udělen titul Rakouského šampióna.

Německý Šampión (VDH) - platnost od 1.1.1993
a)            4 čekatelství CAC VDH, z toho minimálně dvě z mezinárodních nebo národních výstav.
b)            mezi udělením prvního a posledního čekatelství musí uplynout 12 měsíců
c)            čekatelství musí být udělena nejméně třemi různými rozhodčími
Diplomy vyřizuje: Verband für das Deutsche Hundewesen e.V., Postfach 104154, 44041 Dortmund. Zasílá se: Originál karet CAC VDH, kopie rodokmenu a 35 EUR!

Maďarský Šampión mladých (MEOE)
a)            3x titul HPJ (Hungaria Prima Junior) ze třídy mladých (do 18 měsíců)
b)            nejméně od dvou různých rozhodčích
c)            nejméně 1x z mezinárodní výstavy
Diplomy vyřizuje: MEOE, Tetényi ut. Budapest.
Zasílá se: Originál karet HPJ, kopie rodokmenu a kopie posudků.

Maďarský Šampión (MEOE)
a)            4x CAC
b)            nejméně od dvou různých rozhodčích
c)            nejméně 1x z mezinárodní výstavy
d)            mezi prvním a posledním čekatelstvím musí uplynout nejméně rok a jeden den
Diplomy vyřizuje: MEOE, Tetényi ut. Budapest.
Zasílá se: Originál karet CAC, kopie rodokmenu a kopie posudků.

Maďarský Grand Šampión (MEOE)
a)            4x CAC výhradně ze třídy šampiónů a nejméně 1x BOB
b)            nejméně od tří různých rozhodčích
c)            nejméně 1x CAC musí být z mezinárodní výstavy
Diplomy vyřizuje: MEOE, Tetényi ut. Budapest.
Zasílá se: Originál karet CAC + BOB, kopie rodokmenu a kopie posudků.

Maďarský Show Šampión (MEOE, platnost od 16.4.2002)
a)            6x CAC z mezitřídy, otevřené nebo šampiónů
b)            nejméně od tří různých rozhodčích
c)            nejméně 3x CAC musí být z mezinárodní výstavy
Diplomy vyřizuje: MEOE, Tetényi ut. Budapest.
Zasílá se: Originál karet CAC, kopie rodokmenu a kopie posudků.

Maďarský Šampión veteránů (MEOE, platnost od 16.4.2002)
a)            3x vítězství ze třídy veteránů "CAC veterán"
b)            nejméně od dvou různých rozhodčích
c)            nejméně 1x CAC musí být z mezinárodní výstavy nebo klubové
Diplomy vyřizuje: MEOE, Tetényi ut. Budapest.
Zasílá se: Originál karet CAC, kopie rodokmenu a kopie posudků.

Slovinský Šampión mladých (KZS) - platnost od 1. 7. 2000
a)            3x titul Vítěz mladých ze třídy mladých, 1x lze nahradit titulem CAC získaným do 24 měsíců psa
b)            od tří různých rozhodčích
c)            1x z výstavy mezinárodní
Diplomy vyřizuje: Kinoloska Zveza Slovenije, Ilirska 27, Slo - 61000, Ljubljana, Slovenia.
Zasílá se: Originál karet vítěze mladých, kopie rodokmenu a kopie posudků.

Slovinský Šampión (KZS) - platnost od 1.10. 2000
a)            4x CAC Slovinska
b)            od čtyř různých rozhodčích !
c)            nejméně 2x z mezinárodní výstavy
d)            mezi prvním a posledním čekatelstvím musí uplynout nejméně rok a jeden den
Diplomy vyřizuje: Kinoloska Zveza Slovenije, Ilirska 27, Slo - 61000, Ljubljana, Slovenia.
Zasílá se: Originál karet CAC, kopie rodokmenu a kopie posudků.

Chorvatský Šampión mladých (HKS)
a)            3x titul Prvak mladich ze třídy mladých, 1x lze nahradit titulem CAC získaným do 18 měsíců psa
b)            nejméně od dvou různých rozhodčích
c)            typ výstavy není určen
Diplomy vyřizuje: Hrvatski kinološki savez,  Illica 61, HR-1000 Zagreb, Croatia.
Zasílá se: Originál karet vítěze mladých, kopie rodokmenu a kopie posudků.

Chorvatský Šampión (HKS)
a)            4x CAC
b)            nejméně od tří různých rozhodčích
c)            nejméně 2x z mezinárodní výstavy
d)            mezi prvním a posledním čekatelstvím musí uplynout nejméně rok a jeden den
Diplomy vyřizuje: Hrvatski kinološki savez,  Illica 61, HR-1000 Zagreb, Croatia.
Zasílá se: Originál karet CAC, kopie rodokmenu a kopie posudků.

Rumunský Šampión mladých (A.Ch.R.)
a)            3x titul Prvak mladich ze třídy mladých
b)            nejméně od dvou různých rozhodčích
c)            1x z výstavy mezinárodní
Diplomy vyřizuje: AChR, Rumunsko.
Zasílá se: Originál karet vítěze mladých, kopie rodokmenu a kopie posudků.

Rumunský Šampión (A. Ch. R.)
a)            3x CAC
b)            nejméně od dvou různých rozhodčích
c)            nejméně 1x z mezinárodní výstavy, 2x z výstavy národní a maximálně 1x z klubové
d)            mezi prvním a posledním čekatelstvím musí uplynout nejméně rok a jeden den
Diplomy vyřizuje: AChR, Rumunsko.
Zasílá se: Originál karet CAC, kopie rodokmenu a kopie posudků.

Šampión San Marina (KCSM)
a)            2x CAC bez dalších podmínek
b)            CAC se zadává jen ve třídě otevřené!
c)            San Marino pořádá ročně jen jednu mezinárodní výstavu.
Diplomy vyřizuje: Kennel Club San Marino, Via F. Fiori 27, 47895 Domagnano, Republica San Marino.
Zasílá se: Originál karet CAC, kopie rodokmenu

Junior Šampión Lucemburska (UCHL )
a)            1x vítězství na mezinárodní výstavě ve třídě mladých (CACIB Luxembourg)
Diplomy vyřizují na výstavě v Lucemburku na počkání nebo dodatečně: UCHL, B.P. 69, L-4901 Bascharage – Luxembourg
Dokládá se: Kopie karty junior šampióna, kopie rodokmenu, poplatek (15 EUR v roce 2003) uhradit poštovním šekem na konto: 131622-90 nebo mezinárodní poštovní poukázkou: UCHL, B.P. 69, L-4901 Bascharage.
Pozn.: Na výstavě v Lucemburku lze šampionát zaplatit hotově v EUR, nutno přiložit kopii PP.

Šampión Lucemburska (UCHL )
a)            2x CAC ze třídy otevřené od dvou různých rozhodčích, minimálně 1 CAC musí být z mezinárodní výstavy, druhý může být z výstavy klubové
b)            nebo 1x CAC získaný na mezinárodní výstavě ve třídě šampiónů
Diplomy vyřizuje: UCHL, B.P. 69, L-4901 Bascharage – Luxembourg
Zasílá se: Kopie karet CAC, kopie rodokmenu, poplatek 600 LUF (20 EUR v roce 2003) uhradit poštovním šekem na konto: 131622-90 nebo mezinárodní poštovní poukázkou: UCHL, B.P. 69, L-4901 Bascharage.
Pozn.: Na výstavě v Lucemburku lze šampionát zaplatit hotově v EUR, nutno přiložit kopii PP a diplomu šampionátu dospělých. Diplom šampiona dojde poštou. Juniorský diplom tisknou na počkání.

Šampión Belgie ( SRSH ) - platnost od 1.1.2002
a)            4x CAC, který se zadává ve třídě otevřené i šampiónů
b)            nejméně od tří různých rozhodčích
c)            nejméně 1x z mezinárodní výstavy
d)            mezi prvním a posledním čekatelstvím musí uplynout nejméně rok
e)            CAC získaný na výstavě organizované Royal Society St. Huberts platí za dva (ale ne vícekrát než jednou!)
Pozn.: Pozor, organizátorů výstav je více!

Šampión Itálie
CAC se zadává pouze ve třídě otevřené

Šampión Francie
CACS se zadává pouze ve třídě otevřené

Vyhledala a zpracovala Irena Rohrbachová, ch.s. „of Naire“

Některé dotazy a postesknutí po Klubové výstavě v Lounech, kde posuzovala paní de Ridder a posudky byly tudíž v angličtině, mi vnukly nápad. Zvát k nám zahraniční rozhodčí a mít psa posouzeného od uznávané kapacity je čest a proto se budou takoví rozhodčí jistě dál objevovat – a  s nimi i posudky, ať se nám to líbí nebo ne, v angličtině nebo němčině. Možná by vystavovatelům, kteří si posudky nedokáží sami přeložit, přišel vhod takový malý slovníček čistě kynologických výrazů, které se v posudcích objevují nejčastěji. Má to samozřejmě svá úskalí – za prvé se vůbec nemohu pokládat za dobrého angličtináře nebo němčináře a za druhé těžko mohu postihnout vše, co se v posudcích objeví. Proto prosím opravdové znalce jazyka, ať mi odpustí případné nedostatky – snažila jsem se, ale chyba se vloudit může... Samozřejmě pominu gramatiku, členy atd., to bychom se dostali jinam. Doufám, že i tak by mohl slovníček svůj účel splnit. Budu ráda, pokud Vás napadnou další potřebné výrazy a ozvete se.  

                                                                                    Yveta Holatová, chov. st. „Od Hettynky“

Anglická verze

Základní pojmy

Německá verze

Určitě znáte, jak si začátkem nového roku říkáte, čeho byste chtěli v tomto roce dosáhnout a tak trávíte několik hodin nad seznamem těchto přání. Většinou jsou to vesměs reálná přání a proto se na něm Crufts ani neobjevil. Byl spíše takovým snem, který jsem si připomínala vždy každým rokem okolo března, kdy se o Crufts mluvilo nejvíce.
Tento začátek „Cruftsového období“ byl trochu jiný. Jako skoro pokaždé jsem toto téma nahodila ve svém okolí a kupodivu se mi tentokrát dostala zpět úplně jiná odpověď. Moc jsem ji nevěřila a proto jsem si ji ani nijak nevšímala – to přece nejde. Stále jsem v sobě nosila pocit, že Crufts je něco tak vzdáleného, že snad ani nemůže být pravda, že bych někdy slyšela něco jiného než „ Snad někdy…“.
Až po nějaké době jsem si uvědomila, že to „ Snad někdy...“ bude opravdu tento rok. Den ode dne mi začala rychleji proudit krev, konče dnem odletu, kdy se tento můj stav přeměnil na pořádnou trému. Říkala jsem si jestli je vůbec možné, že se mnou nějaká výstava takhle zamává. Ale CRUFTS jen tak nějaká výstava není. Je to ta největší výstava psů na světě. Je to přes 120tisíc návštěvníků z celého světa a víc jak 23tisíc přihlášených psů a to ne jen takových psů, co se jejich majitel rozhodl, že je přihlásí – na Crufts se totiž musíte kvalifikovat. Je to výstava, kde se chovatelé z Anglie (v posledních několika letech je povolen vstup psům i z některých zemí EU) sejdou v jednom městě – Birminghamu a na jednom místě - prezentovat ty nejlepší psy.  Všechno toto jsem věděla ještě předtím, než-li jsem vstoupila do areálu výstaviště. To, co jsem se dozvěděla po tom bylo ohromující. Neuvěřitelné. Obrovské. To si člověk z pouhého vyprávění nedokáže ani představit. Je to opravdu potřeba zažít. Pět obrovských hal plných psů a lidí. A protože je jich opravdu hodně, výstavu museli před několika lety přesunout z Londýna do Birminghamu a je rozložena do čtyř dnů. Tento rok byla výstava zahájena ve čtvrtek 10.března a ukončena byla v neděli 13.března. Neměla jsem tu čest ji sledovat po celou dobu čtyř dnů, ale jsem nesmírně vděčná i za ten jeden. Jela jsem se podívat, jak jinak než na dalmatiny. Ti byli v pátek a bylo přihlášeno 232 jedinců, z toho 13 bylo z Evropy a všechny je posuzovala paní Swinburn. Posuzování bylo dlouhé – ani není divu, protože to v Anglii chodí trochu jinak – jeden pes může být přihlášen i do několika tříd. Na druhou stranu se ale nepsaly žádné posudky. Když se však podíváme na to množství psů a na skutečnost, že to posuzuje jenom jedna starší paní, která každého psa prohlédla velice pečlivě, BOB byl vyhlášen kolem 18.30, tak si myslím, že to byl docela slušný výkon (začátek byl v 8.30!!!).
Toho, co Angličané ještě dělají jinak, je spousty: skupiny psů jsou rozdělené jinak, mají jiné rozdělení tříd, mají velice prostorné kruhy, všude koberce, pro pejsky mají zvláštní boxy, záchody mají po celou dobu akce perfektně čisté a voňavé, řídí po pravé straně (to asi už víte) a stejně tak i chodí (uvědomila jsem si to až když mi přišlo divné jak to, že mi všichni stojí v cestě) a jsou velice slušní (proto mi uhýbali a nikdo na mě nebyl nepříjemný). Celková atmosféra byla skvělá a hlavně stále s pocitem, že to celé mají perfektně zorganizované a to samozřejmě díky obrovským zkušenostem – přece mají za sebou více jak 77let zkušeností s Cruftsem (1928) a více jak sto let kynologie vůbec. I když se mi od kruhu dalmatinů nechtělo, musela jsem si během krátké pauzy v posuzování trochu protáhnout nohy a prozkoumat ty nekonečné řady stánků prodávající vše na co si jen ohledně vašeho čtyřnohého miláčka vzpomenete. Zaujaly mě natolik, že jsem se na chvíli opravdu ztratila. Ani jsem si je všechny nestačila prohlédnout, netušila jsem, že na to musím vyčlenit celý jeden den navíc.
Příště… (… ale tentokrát určitě :o)) možná i s více chovateli z České republiky. To, co jsem Vám napsala, jsem i já dříve četla od jiných a věděla jsem, že tato výstava je něco speciálního a velkého, něco hodně navíc, … ale to co jsem zažila v Anglii se mým předchozím představám ani zdaleka nevyrovnalo a jestli chcete, aby i Vaše představy byly správné, udělejte to co já … jeďte na Crufts a věřte, že nebudete litovat.

S pozdravem Eva Dragović