Vzhledem k problematice ARDS jsem kontaktovala norského specialistu Dr. Tyge Greibrokka, který působí jako profesor analytické chemie na universitě v Oslu od roku 1986. Je vedoucím jedné z největších výzkumných skupin, dále je redaktorem výzkumného magazínu a je spoluautorem více jak 200 odborných článků (mimo jiné i dědičná hluchota u dalmatinů). Tímto mu děkuji za poskytnuté informace.

ARDS (Adult Respiratory  Distress Syndrome)je onemocnění dýchacích cest; způsobuje vážné problémy s dýcháním a následující rozsáhlé poškození plic. Ojediněle se vyskytuje u lidí, ve zvířecím světě např. u hovězího dobytka apod. Podobné onemocnění se objevilo i u dalmatinů, kde ale nebyla nalezena specifická příčina. Nemoc se projevuje od 4. až 10. měsíce  života dalmatina, nejčastěji kolem 7. měsíce a ve většině případů končí smrtí. Klinické příznaky jsou zrychlené, hlasité dýchání, kašel, zvracení, vážné potíže s dýcháním. V posledním stadiu pes drží krk natáhlý rovně a snaží se dýchat pomocí břišních svalů, nastupuje deprese, slabost. Průběh bývá velice rychlý, problémy se objevují 1 až 6 týdnů předem, obvykle 3 týdny před smrtí. Také nutno dodat, že byly prokázány shodně s ARDS i další  nálezy: poškození ledvin  a otoky mozku.

ARDS vznikl jako symptom genetického poškození u dalmatinů ve Finsku a Dánsku v letech 1987 – 1997. Předpokládá se, že toto onemocnění se váže na autosomatický recesivní gen a není vázáno na pohlaví. Štěně, které zdědí ,,špatný gen“ od obou rodičů, onemocní. Štěně, které zdědí ,,špatný gen“ jen od jednoho rodiče neonemocní, ale stane se přenašečem.

Studiem a zkoumáním ARDS se zabývali odborníci jako je PhDr. A. K. Jarvinen, J. K. Jarvinen se spolupracovníky /Universita of Helsink /, dále Dr. Tyge Greibrokk /Norsko/, Dr. Andersena /Dánsko/,  dále  genetik Finského kynologického svazu Paivi Rantasaloem. Bylo objeveno, že se jedná o dědičnou vadu a zkoumáním průkazů původu zvířat, která byla zasažena vyplynulo, že všichni měli společného předka – fenu O‘ Soul Escada. Tato je pravděpodobně zdrojem genetického poškození. Kluby ve Finsku, Norsku a Dánsku a výbor pro zdraví Dánské kynologické unie přijaly tvrzení, že se jedná o recesivní dědičnou vadu.

V roce 1993 se rozšířila veliká diskuse ohledně zastavení ohrožení ARDS. Poukázalo se na riziko dalšího šíření defektního genu, ale na druhou stranu i na možné ztráty při odstranění příliš mnoha kvalitních jedinců z chovu. I po dlouhých diskusích s veterináři se došlo k závěru, že ani specialisté neporadí, kde přesně s chovem skončit, protože nemají dost důkazů, co může nastat při přílišném omezení populace.

V současnosti mají chovatelské kluby pravidla ohledně ARDS. Tato pravidla se liší stát od státu, podle toho, jak závažná je situace v každém státu. Omezení bylo ponecháno jednotlivým klubům, aby to zvážily samy. Toto doporučení bylo usneseno na konferenci o dědičných chorobách ve Velké Británii v roce 1994.

V současné době ECDC  (jejímž jsme členové) i  Dr.Tyge Greibrokk  (Norsko, odborník přes ARDS),  považují za ,,čisté“ 10 ucelených generací  (11. čistá) od feny O‘ Soul Escada  a 5 ucelených generací  (6.čistá) od prokázaného přenašeče.

Samozřejmě  musím zopakovat, že ,,omezení bylo ponecháno  na uvážení jednotlivým klubům“. Nicméně se Vám, (našim chovatelům), pokud jste blíž, může stát, že Vámi exportované štěně nebude zapsáno do plemenné knihy příslušného státu.

Protože se předpokládá,  jak již bylo výše uvedeno,  že za vším stojí recesivní gen, doporučuje se nedávat na sebe dva jedince, u kterých se předpokládá možnost nebo výskyt přenašeče. Naopak je žádoucí, aby jeden z nich nebyl zatížen vůbec. To znamená, že v další a další  a další….. generaci už nebude recesivní gen takový problém pro další ohrožení na zdraví a to tím, že další přenašeči již nebudou produkováni. Ale zdůrazňuji,  že v „ředění nežádoucího genu“ se musí použít jeden z partnerů, který není nosičem. To vše ale platí možná až v 7. až 10. generaci.

Podrobnější informace v případě Vašeho zájmu získáte na internetovém portálu ECDC,  adresa : http://www.ecdc.org  , v obsahu klikněte na  Health Issues (zdraví).

      Zuzana Hejtíková, poradce chovu dalmatinů DK,
chovatelská stanice Petrovický vítr 

ARDS u Dalmatinů

Autor tohoto článku , Dr.Tyge Greibrokk, byl profesorem analytické chemie na univerzitě v Oslu (Norsko) od roku 1986. Je vedoucím jedné z největší výzkumné skupiny, je mezinárodním redaktorem výzkumného magazínu, vedl více jak 100 diplomovaných studentů a doktorantů a je také autorem/spoluautorem více jak 200 odborných článků, mezi které patří také metody analýzy DNA a dědičná hluchota u Dalmatinců.

Úvod

Adult Respiratory Distress Syndrom (ARDS) - Syndrom akutního selhání plic u dospělých, vznikl jako symptom genetického poškození u Dalmatinů (ref.1) ve Finsku (jedno také v Dánsku) v letech 1987-1997. Ve Finsku bylo zasaženo 6 vrhů, poslední v roce 1997, kde 17 psů onemocnělo touto chorobou. Všech 17 štěňat zemřelo nebo bylo uspáno. Spolupracovníci J. K. Järvinena brzy nato objevili náznaky, že se jedná o dědičnou vadu a zkoumáním průkazu původu vrhu, který byly zasaženy vyplynulo, že všichni měli společného předka - fenu O`Soul Escada, která je pravděpodobně zdrojem tohoto genetického poškození. Poškození jejího genu pravděpodobně nastalo mutací. Několik potomků Escady bylo dost používáno v chovu a výsledky (ARDS testů) se brzy dostavily a to jako autosomatický recesivní mechanismus dědičnosti. I když jedinci nebyli testováni, aby plně prokázali tento mechanizmus, národní kluby ve Finsku, Norsku a Dánsku a výbor pro zdraví Dánské Kynologické Unie přijaly tvrzení, že se jedná o recesivní dědičnou vadu a to na základě silných důkazů z prostředí. Studie používá jednoduché statistické metody pro odhadování přesného počtu napadených jedinců ve Finsku počínaje prvním vrhem O`Soul Escada v roce 1977 (O`Soul "K" vrh) a konče se všemi vrhy v roce 1997 včetně vrhu mezi touto dobou (ve Finsku), a to na základě hypotézy recesivní dědičné vady.(ref.2)

Pravděpodobnost dědičnosti vadného genu

Pes, který zdědil recesivní gen je nazýván nosičem. Nosič nemůže onemocnět, pokud oba z jeho rodičů nebyli nosiči. Jestli dojde ke krytí nosiče se zdravím jedincem, pravděpodobnost u štěněte, že bude nosit tento gen je 50% (1/2). Protože ve většině případů nevíme, kdo může být nosičem, můžeme mluvit pouze o statistické pravděpodobnosti dědění vadného genu. To znamená, že další generace (druhá po známém nosiči) má statistickou pravděpodobnost, že je nosičem 1/4 vrhu. U třetí generace je to 1/8, ve čtvrté je to 1/16, v páté 1/32, v šesté 1/64, v sedmé 1/128 a tak dál. Toto vše je za předpokladu, že druhý rodič nepochází z linie ARDS. Pravděpodobnost, aby po sedmé generaci byl pes nosičem je 1%. S použitím "ředění" (krytí každé nové generace s partnerem, který není nosičem) v populaci, už nebude recesivní gen problémem pro další ohrožení zdraví a to tím, že "nosiči" už nebudu produkování. Také je potřeba brát v úvahu, že genetické mutace jsou dosti časté a populace psů v sobě může mít mnoho degenerativních recesivních genů, které nejsou známi a objevují se u rozsáhlého in-breeding chovu. To je také důvod, proč malé množství populace dává genetické problémy a proto je důležité, aby se nezmenšovala genetická variabilita, pokud to není absolutně nutné.

Pravděpodobnost vyvolání nemoci

Recesivní dědičnost znamená, že nemoc se dostaví jedině jestli oba rodiče jsou "nosiči". V průměru 25% štěňat (1/4) po dvou nosičích onemocní, 25% budou zdraví a bez genu, zatímco 50% zdědí gen aniž by onemocněli. Je také důležité brát na vědomí, že toto pochází ze statistiky průměrů velkého množství, což znamená že v malých vrzích se může stát, že žádné ze štěňat neonemocní. Cesta jak se dostat ke statistické pravděpodobnosti vyvolání nemoci po nakrytí dvěma psy, kteří mají ARDS původ je, aby jsme mnohonásobili dvě možnosti. Jestli nakryjeme psa ze 7. generace se psem ze 6. generace pravděpodobnost vyvolání ARDS je 1/128 krát 1/64 což je přibližně 0.01%. V praxi toto znamená, že nehrozí žádné nebezpečí.

Doporučení chovatelům:

V roce 1993 se diskuse ohledně zastavení ohrožení ARDS rozšířilo z Finska do Norska a Dánska. Chovatelské kluby udělaly předběžná doporučení, dokud se nezískají další vědomosti. Autor tohoto článku, který mimochodem nechová na liniích ARDS, argumentoval pro "zajištění" rychlých opatření ve spojitosti z očekávanými genetickými dědičnostmi. Diskuse brzy poukázala na možné ztráty při odstranění příliš mnoho kvalitních jedinců z chovu a na druhou stranu riziko dalšího šíření defektního genu. Po dlouhé diskusi s veterináři, kteří jsou obeznámeni s tématikou dědičných chorob, došlo k jasnému závěru, že specialisté neporadí přesně kde s chovem skončit, protože nemají dostatek důkazů na jiné potenciální problémy, které můžou nastat při přílišném omezování populace. Každopádně všichni se shodli, aby rodiče, sourozenci z vrhu a přímá větev postižených jedinců, nebyli použiti dál v chovu. Ostatní omezení bylo ponecháno jednotlivým klubům, aby to zvážily sami. Toto doporučení bylo konečně usneseno a nebyly žádné námitky na konferenci o dědičných chorobách ve Velké Británii v roce 1994. Později, když se situace trochu zlepšila zavedením těchto opatření, doporučení (v Dánsku a Norsku) zesílila tím prevence na import nových jedinců.

Současná pravidla/doporučení v chovatelských klubech

V současné době chovatelské kluby ve Finsku, Norsku a Dánsku mají pravidla/doporučení pro jejich chovatele ohledně ARDS.Tato doporučení se liší v závislosti, jak závažná je situace v každém státu. Ve Finsku nosiči, sourozenci z vrhu nosičů a první generace potomků nemůžou být využity v chovu. V Dánsku jsou opatření stejná jako ve Finsku a navíc není povoleno i druhé generaci, aby byla použita v chovu. Norsko je na tom stejně, akorát navíc není do chovu přípustná třetí a čtvrtá generace. Ve Finsku součet ARDS generací nesmí vycházet pod 10, když se páří dva jedinci. V Norsku tento součet je nejméně 13 a v Dánsku nejméně 14. Navíc V Dánsku je povoleno nakrýt psy, kteří oba mají sedmou generaci nebo také jeden který má 3 a druhý 11 generací po známem nosiči. V návaznosti na názor autora, by mělo více klubů pomáhat svým chovatelům tím, že stanoví určitá doporučení pro chov. Tato doporučení by se měla lišit v různých zemích v závislosti na velikosti potenciálu problému. Je důležité, aby tato informace byla předkládána jako vyvážená, ne jako výsledek pro hysterii a válkou mezi chovateli. Každopádně by se mělo brát na vědomí, že na nás chovatelích záleží jak dlouho se ARDS bude vyskytovat jako potenciální problém. Pokud budeme pokračovat v chovu na psech, kteří jsou blízko nosičů, hrozba ARDS zůstane s námi. Jestli se budeme chovat tak, aby jsme byli co nejdál od nosičů, problém může být vyřešen za několik let stejně jako v Norsku. Země (chovatelské kluby), kde se nevyskytuje ARDS linie a chtějí se vyhnout zbytečnému zkoumání každé generace, můžou následovat stejná omezení importu jako u klubu Dánska.

Pravděpodobnost identifikace nosiče

Teoreticky je možné vyvinout metodu na zjištění nosičů tím, že zanalyzujeme jejich DNA. Každopádně, umístění špatného genu v DNA zatím není znám a je k dispozici pouze pár vzorků krve od psů, kteří byli napadeni. S tímto materiálem a současnými metodami není možné dokončit tento výzkum. Jediná možnost jsou nové výzkumné metody, které směřují kupředu k více informacím. Bohužel takový výzkum je velice drahý, spíše příliš drahý na to, aby si ho kluby v Evropě mohly dovolit. Proto pravděpodobnost vývoje DNA testu pro kontrolu přítomnosti/nepřítomnosti nosiče v blízké budoucnosti není moc vysoká. Proto by bylo moudré použít informace, které jsou dnes dostupné.

Získávaní informací

Informace jsou dostupné od Evropského Sdružení Dalmatin Klubů (ECDC). Majitelé/chovatelé Dalmatinců, kteří se chtějí dozvědět, jak jsou na tom jejich psy, mohou kontaktovat autora, s fotokopii průkazu původu - tyge.greibrokk@kjemi.uio.no. Někteří členové ECDC již mají základní znalosti a mohou na požádání podat stejné informace.

Poznámka: chovatelé pozor!!! Porche Plum Pudding je prokazatelným nosičem - otec tohoto psa je Vinca`s Fellow který byl importován z Finska na Slovensko a stal se otcem mnoho štěňat i u nás!!! Jestli si nejste jistí zda váš pejsek nebo fena může být také nosičem, tak pošlete e-mail panu Dr.Tyge Greibrokk tyge.greibrokk@kjemi.uio.no, který je odborníkem a sdělí Vám jak jste na tom (tedy Váš pejsek)

Vyhledala a zpracovala Eva Dragovic
ch.st. Sunset Dalmatian